Když se řekne Španělsko, co si vybavíte?
Zemi, která se mi dost přiblížila. Především mentalitou tamějších lidí, přátelstvím, klidem. Nejsem nějaký specialista, co vidí do duše národů, ale pro Čecha je to blízký způsob myšlení.
Jak už umíte španělsky?
Co by mi v češtině trvalo minutu, na to ve španělštině potřebuji dvě tři, než si přesně vysvětlíme, o co jde.
Čtete i noviny?
Moc ne, když, tak sportovní zprávy.
Píšou tam dobře i o Hruškovi?
Nepíšou špatně, určitě mám se španělským tiskem lepší zkušenosti než s českým. Ve Španělsku je cyklistika druhý nejpopulárnější sport a z toho plyne, že novináři hledají spíše dobré výkony. V Čechách se dostane cyklistika do novin nejspíš kvůli skandálu.
Jak žijete ve Španělsku?
Nemám vlastní byt, natož barák, a ani nechci. Pronajal jsem si byt na čtyři měsíce v Benidormu na pobřeží Costa Blanca, trénoval jsem tam přes zimu, těšil se z tepla.
Jaké je vaše postavení v týmu?
Tým má dva hlavní lídry, Gonzalese de Galdeano a Belokiho. A pak má pět šest lídrů na menší závody, kam patřím i já.
Při závodech jednáte především podle své vůle, anebo podle pokynů z vysílačky od šéfa týmu Sainze?
Tým je řízen vysílačkou, aby měl větší sílu, byl okamžitě informován a podle toho organizován. Třeba vpředu je ujetá skupina, máme v ní svého závodníka, ale ten se necítí dobře, což bychom se jinak nedozvěděli. Ale není to tak, že jsme loutky, které se ovládají vysílačkou.
Jaký je váš pracovní vztah k druhému Čechovi v týmu, René Andrlovi? Je vaším domestikem?
Já jsem do týmu nenavrhoval Andyho jako domestika. Je to můj kamarád, není to můj domestik, není to ani domestik Olana, ani Belokiho. Pomáhá tam, kde je potřeba a komu je potřeba. Má i svůj prostor, ve kterém se může realizovat.
Kolik je vlastně v týmu domestiků?
Jak bych vám to řekl? ONCE má letos 21 domestiků a 21 lídrů. Já jsem třeba na jaře na Volta ao Algarve řekl, že tam nechci dělat výsledky, že si chci zatrénovat, a jel jsem coby domestik. V týmu není závodník, o němž by se dalo říct: Ty zůstaneš do smrti domestikem a ty na věčnost budeš lídrem. Když je někdo určen za lídra v etapě a nezajede, okamžitě dělá domestika.
Jak se dívat na práci domestika?
Je od toho, aby vytvářel zázemí lídrům i lidem, kteří zrovna na tom nejsou dobře. Vozí lahve, pohybuje se kolem důležitého závodníka, aby měl někoho, když se cokoli stane, aby mu jezdil na větru, aby na něj počkal.
Existuje i v profesionální cyklistice tajné zákulisní podezírání, že všichni kolem zobou, cpou se dopingem, a jen já, jen my jsme čistí?
Mezi cyklisty snad ani ne, tohle divadélko tam rozehrávají především novináři. A pak lidé, kteří si nedokážou vysvětlit, proč zrovna ten jejich favorit není vpředu, jak by v jejich očích měl.
Co si myslíte o názorech, že Američan Armstrong není jen fenomenálním kompletním cyklistou, ale že ke svým výkonům potřebuje dopovat?
I kdyby všichni dopovali anebo všichni přestali dopovat, zase bude první Armstrong a ten, kdo je poslední, zase bude poslední. Když už byl někdo na smrtelné posteli jako on, uzná jiné hodnoty a je schopen dát do sportu podstatně víc než my, kteří ho děláme třeba jako hobby. Vidím za jeho úspěchy hodně tvrdý trénink a sebeodříkání. Nemá to vyležené v posteli nebo vytancované na diskotéce.
Jste opatrnější po svém dopingovém nálezu, za který jste podle vás vůbec nemohl?
Mám si do restaurace vozit laboratoř, abych věděl, jestli mi někdo něco nedal do kokakoly? A na závodech, když mně doveze bidon člověk z našeho týmu, mám si odebrat vzorek, jestli je to v pořádku? A když jdu za doktorem týmu, bolí mě hlava a on mi dá prášek, nemám mu věřit? To všechno se nedá. Život v pelotonu musí být založen na důvěře. Doping může být úmysl, ale i smůla, nepozornost. Bidony na kolo mi dal masér, ale kolem kola chodí spousta lidí. Když si dá někdo dvě kokakoly na diskotéce, nic se neděje, když já je vypiju před startem, je to průšvih.
Kolik berete dovolených podpůrných prostředků?
Dovolený podpůrný prostředek může být talíř špaget, taky mi dodá energii. Statistiku ze mě nedostanete. Ale nejsem otrok výživy a nebudu si natahovat budíka, abych nevzal o pět minut později nějaký multivitamin. Nechci dělat něco, co by mě naprosto omezovalo život a musel na to myslet čtyřiadvacet hodin denně. Jsem pořád jenom člověk, ne mašina na výkon.
Pád při časovce Kolem Murcie měl na vás vliv při jiné časovce, jel jste ji opatrněji. Bojíte se pádů?
Neznám člověka, který by rád padal z kola. Měl jsem čtyřikrát zlomenou klíční kost, dvakrát se musela operovat. Bojím se pádů, ale kdo chce vyhrát, musí riskovat. Vím, kdy to za to stojí, a kdy to za to nestojí.
Proč jste tak dobrý časovkář?
To je člověku dáno, nedá se to úplně změnit, aby ze mne udělali sprintera a z Cippoliniho vrchaře.
Jak se cítíte v kopcích?
Zlepšil jsem se, ale je to na úkor časovky. Pokud se naopak zlepším v časovce, malinko ztratím v kopci. Nelze se zlepšovat v obou v jednom okamžiku.
Odhaduje se, že cyklista vaší úrovně pobírá v profesionální stáji první divize až k milionu korun měsíčně.
O svém platu musím mlčet. Neříkám, že ta částka je extrémně přehnaná, ale bych byl střídmější. Cyklistika není ani fotbal, ani hokej. Jestli si někdo chce hodně vydělat sportem, tak ať nejezdí jako cyklista do ciziny, ale naučí se kopat do balonu.
Kde žijete, když jste v Česku?
V Hradci Králové, se svou rodinou.
Vy jste ženat? Máte děti?
Ne, ale říkám rodina tomu, kdo mi je nejbližší. A poněvadž už nejsem osmnáctiletý kluk, mám přítelkyni na vážno, a tu pokládám za svou nejbližší rodinu. Druhou jsou rodiče.
Máte jako cyklista nějaký sen?
Mám. Jet Tour de France v trikotu vedoucího jezdce.
