"Na to bych nikdy nepomyslel," říká kanonýr, jenž toto ocenění získal jako teprve třetí cizinec v historii. A to si na konci ledna odnesl z ¬mistrovství Evropy tituly nejlepšího střelce i hráče turnaje – větší hvězdu než sedmadvacetiletého rodáka ze Starého Plzence teď prostě házená nemá.
Znamená tohle ocenění, že jste nejlepším hráčem nejlepší ligy světa?
Německá bundesliga je tak označována. Jsem rád, že jsem se v ní dokázal prosadit a tohle je bonus navíc. Ale já samotný bych to o sobě nikdy neřekl.
Proč ne?
Určitě je to příjemné ocenění, jedno z těch, kterých si hodně vážím. Bohužel si s týmem moc nemůžu sednout a slavit jako v případech, kdy něco vyhrajete společně. Jakkoli si trofeje cením, vyměnil bych ji za úspěch na konci sezony.
Jak se vlastně tvářili spoluhráči z Kielu poté, co jste se vrátil jako nejlepší hráč Eura?
Všichni byli ke mně moc vstřícní, náš manažer mi volal asi 150krát, aby mi pogratuloval. Cítil jsem respekt za předvednou hru celé české reprezentace, ale v Kielu je to přece jen trochu jinak. Vrací se sem pravidelně mistři světa a olympijští vítězové.
Takže žádné velké hecování?
Tu a tam padne nějaká srandička, že jsem MVP (nejužitečnější hráč) mistrovství Evropy. Což je příjemné a pozitivní.
A v jaké formě jste se vlastně po Euru vrátil, nabilo vás krátké třídenní volno?
Bohužel moc ne. V neděli jsme prohráli první utkání v poháru a podle mého výkonu to bylo takové utahané, zrovna tak podle spoluhráčů. Regenerace určitě byla nedostatečná, podle toho výkon a výsledek s Gummersbachem vypadal (Kiel prohrál 28:35). Ale to je pro všechny týmy ze špičky stejné, všichni mají plno reprezentantů.
S Kielem jste prohráli v prosinci na závěr ligového roku 2009 a teď v poháru, čímž jste přišli o Final Four. Dvě porážky za sebou jste v klubu nezažil pořádně dlouho, že?
Stoprocentně, ta situace je nová. Cesta k úspěchu vede tak, že se vrátíme zpátky na zem a budeme tvrdě pracovat, což jsme dělali celou dobu. A bylo to vidět, výkony Kielu za posledních 5 let byly famózní a neuvěřitelné. Na druhou stranu je to možná dobře pro bundesligu, že už nejsme neporazitelní. Vyhrát se dá proti každému týmu, což bylo vidět už na mistrovství Evropy, celá špička se zužuje. Stejné to je i tady v Německu, týmy jdou k sobě trošičku blíž, nůžky se svírají.
Znamená to, že by Kiel nějak ustupoval z pozice jednoho z nejlepších klubů světa?
Vypadli jsme z Německého poháru, ale máme pořád dvě možnsti, jak končit sezonu s trofejí – je tu německá liga a Liga mistrů. Budeme tvrdě pracovat a sami cítíme, že potenciál na zlepšení tu je, proti Gummersbachu to byl prachbídný zápas. Není třeba skládat zbraně, ale naopak jít se vztyčenou hlavou a přiznat sportovně, že nám to nevyšlo. Pořád máme na to patřit dál do absolutní světové špičky.
Kromě klubových soubojů vás čeká ještě jeden vrchol roku, červnová baráž o MS proti Srbsku. Nezanadával jste si, když jste viděl los?
Spíš jsem si říkal, že nás pronásleduje trochu pech: v německém poháru jsme s Kielem dostávali pořád prvoligové týmy venku, pak přišla s nároďákem těžká skupina na Euru s Francií a Španělskem, teď Srbsko do baráže... Los k nám byl nepřející, ale v klubu hraju se srbskou hvězdou Momirem Iličem a i on cítí velký respekt. Srbové taky přišli s tím, že jsme soupeř, kterého nechtěli. Bude rozhodovat momentální forma, zranění, může se stát všechno.
Je aspoň výhodou, že Češi sehrají první barážový zápas venku ve Srbsku?
Co jsem slyšel, budeme zase hrát v Niši, jejich tradičním házenkářském městě. Je na nás, abychom se s tím poprali vytvořili si dobrou pozici. Pak přijde odveta zase v našem házenkářském městě, pro mě osobně asi v Plzni nebo možná ještě lépe v Brně, kde jsme poslední dobou hodně vyhrávali. Srbové jsou těžký soupeř, ale respekt panuje vzájemně. Rozhodně bych neskládal zbraně.
