"Zatím si nemyslím, že jsem lepší než Tomáš. Ale chtěl bych být," přiznává Vochozka.
Mužstvu už ve Švédsku vychytal výhru nad Nižegorodcem a solidní remízu se švýcarským Malans. I v domácí soutěži se mu daří, rovněž v ní chytá častěji než Kafka.
Důvod? Reprezentační jednička dává přednost profesní kariéře, vydělává si jako detektiv hospodářské kriminality. Na tréninky to často nestíhá. Koneckonců i z turnaje ve Švédsku musí Kafka předčasně odcestovat. "Tohlemi cestu do brány usnadnilo," připouští Vochozka.
Ale není to jen tím. Vochozka je nebojácný talent. A od léta si přidává tréninky s kondičním koučem Hejretem, jenž spolupracuje i se špičkovými českými sportovci. Mladý florbalista dře. Moc dře.
"Cítím šanci, že tenhle rok může být můj," říká. "V poslední době jsem si uvědomil, co chci dokázat. První krok? Být jedničkou v Tatranu."
Jako starší žák se chodil na Kafku dívat. Okukoval ho při zápasech, snad proto mají srovnatelný styl.
Dosud je pro Vochozku vzor. V lecčems jsou jeden jako druhý, oba jsou to při florbale nerváci. "Kluci mi říkají, že už máme podobné móresy. Že třeba chodím pozdě na rozcvičování," prozrazuje.
"Jenže já se nerad převlíkám ve chvatu. Mám radši pohodu. Před zápasem si sednu někam na hrací plochu a poslouchám hudbu."
Kafku a Vochozku však od sebe dělí sedm let. Nejsou zase tak stejní. Ani nemohou být. "Určitě nejsme ti nejlepší kamarádi. Funguje mezi námi gólmanská rivalita. Ale když něco potřebuju, Tomáš mi vždycky ochotně pomůže," tvrdí Vochozka.
Na Poháru mistrů zaskakoval za zaneprázdněného Kafku už před dvěma roky. Tehdy to ale bylo jiné. "Kluci za mnou chodili jako za mladým, který má všechno před sebou. Chyby se daly tolerovat. Uklidňovali mě, že se to může stát. Teď? Když dostanu blbý gól, padá to na mě," vysvětluje florbalová naděje.
Nemá problém se s tím vyrovnat. "Už nejsem nervózní janek. Vím, že je to jen na mně, pokud chci být lepší než Tomáš," míní.
A dělá pro to všechno.
