Cyklistické Peklo severu, nejslavnější ze všech klasik, opět všem ukázalo svoji věčně nevypočitatelnou tvář.
Kdo by čekal, že hromadný pád v pelotonu už 114 kilometrů před cílem nenávratně rozdělí favority? Že Zdeněk Štybar ztratí naděje v půli závodu? Že se superfavorité Peter Sagan a Fabian Cancellara nedotáhnou do špice, že Švýcar později sám upadne a odpadne, zatímco Slovák akrobaticky přeskočí Cancellarovo kolo, ale i v jeho případě bude stíhací jízda marná?
A kdo by čekal, že o titulu rozhodne spurt dvou veteránů, v němž takřka 38letý Mathew Hayman udolá 35letou legendu Toma Boonena, usilujícího o rekordní, páté vítězství?
Zvlášť po všem, čím tito dva v posledních měsících prošli.
9. října 2015: Tom Boonen padá ve 2. etapě závodu Kolem Abú Dabí. Následkem je fraktura lebky, nejhorší zranění jeho profesionální kariéry. Leží v bezvědomí. První temná prognóza doktorů zní: S kariérou je ámen.
Druhá prognóza: Nejméně šest měsíců si nesednete na kolo.
Jinými slovy: Sbohem, klasiky.
Přesto je Boonen na jaře zpět. S tréninkovým mankem, s pochybnostmi okolí a po nevýrazném jaru, ale chystá se na Paříž - Roubaix.
Co jej navrátilo na scénu tak brzy? „DNA šampiona,“ píše na svém webu jeho tým Etixx-Quick Step. „Roubaix je tím jediným důvodem, proč ještě závodím,“ tvrdí on sám.
NA CESTĚ K ROUBAIX: Tom Boonen při závodě Kolem Flander.
Ovšem je tu ještě druhé klíčové datum.
27. února 2016: Mathewa Haymana, dlouhá léta ve stájích Rabobank, Sky a Orica jen pomocníka slavných, na jehož kontě je za posledních deset let jediný vítězný závod, sráží při semiklasice Omloop Het Nieuwsblad jiný jezdec. Australan si láme vřetenní kost na pravé ruce a jeho tým Orica vzápětí oznamuje, že přijde o jarní klasiky. Totéž tvrdí také lékaři.
„I když pády a zranění k mé práci patří, tak jen velmi těžko to akceptuju,“ říká tehdy. „Strávil jsem měsíce přípravou na klasiky a teď se stane tohle.“
Ale aby se vzdal? Hodit ručník do pomyslného ringu?
Doma v garáži šlape Hayman dvakrát denně aspoň na trenažeru, najede na něm přes 1000 kilometrů.
„Skryl jsem se do mého malého soukromého světa a věřil, že se co nejrychleji vrátím do závodů,“ vypráví. „Od října jsem se právě na klasiky připravoval. Nechtěl jsem celou tu přípravu hodit za hlavu jen proto, co říkají doktoři.“
A skutečně: týden před startem Paříž-Roubaix je při dvou jednorázových závodech ve Španělsku opět v pelotonu!
Neznamená to, že by si na Pekle severu dělal kdovíjaké ambice. „Jsem tu, abych pracoval pro Jense Keukeleira, kdyby měl šanci. Ten je našim lídrem,“ sděluje.
Zkušeností s kostkami má na každopádně rozdávání, vždyt žádný jiný závod neabsolvoval tak často jako právě Paříž-Roubaix. Popatnácté už tady startuje. Dosud nejlépe skončil osmý.
„V jiných létech bych snil i o vítězství. Letos je to jiné,“ povídá.
Na jeho triumf si můžete vsadit v kursu 800:1.
O Tomu Boonenovi naopak jeho šéf Patrick Lefévere před závodem tvrdí: „Kdybych já byl Tomem, zkusil bych vyhrát Roubaix popáté a pak bych skončil. To by byl ten nejlepší způsob jak odejít z cyklistiky.“
Ráno v den závodu dostává Boonen textovou zprávu od lékaře, jenž o něj pečoval po pádu v Abú Dabí. Píše: „Dnes jsi se měl teprve vrátit na kolo. Jsi nějak dopředu proti plánu.“
Což jsou vlastně oba.
Haymana na start v Compiegne doprovází i malý syn v kostýmu slona. Sloni jsou přece dlouhověcí a nezničitelní, že?
#ParisRoubaix To celebrate his dad's return to Paris-Roubaix, Mat Hayman's son has dressed up as an elephant. ✌pic.twitter.com/BTTN4B8lggg
Po 70 kilometrech na trati se Australan vytáhne do úniku 25 jezdců, vyprovokovaném týmovým kolegou Magnusem Cortem. Neplýtvá silami, nicméně cítí: Nohy jsou dobré, baví mě to.
Boonen zamíří vpřed ve chvíli, kdy pád v pelotonu rozdělí 114 kilometrů před cílem hlavní pole. „Tornado Tom“ uniká se silnou skupinou, ve které však chybí Sagan i Cancellara.
„Bylo to tradiční Paříž-Roubaix, bláznivé, chaotické, s pády a defekty. Náš plán byl udělat závod tak těžkým, jak to jen jde. Tony Martin odvedl na špici naší skupiny neuvěřitelnou práci, dal do toho naprosto všechno,“ bude Belgičan vyprávět.
Dotáhnou se k Haymanově partě. A Hayman zjišťuje: „Nejedou tak rychlé tempo, abych se s nimi nemohl držet.“
Po dalším dělení zůstává v čele už pouze pětičlenná skupina: Boonen, Vanmarcke, Stannard, Boasson Hagen - a s nimi také Hayman, jediný z původních uprchlíků.
Osmnáct kilometrů před cílem jej odpářou poté, co jej poněkud necitlivě zablokuje Ian Stannard. Dotáhne se však zpět, a když před velodromem zaútočí Boonen, je připraven.
„Kilometr před cílem jsem si myslel, že budu šťastný za pódium. Byl jsem rád, že nohy mám pořád dobré a že se blížím k velodromu jen s Tomem. Ale potom jsme zase byli všichni pohromadě.“
Rozdíl mezi čtyřmi velkými jmény světové cyklistiky a Haymanem je však zjevný. „Ti čtyři měli co ztratit, všichni chtěli vyhrát a nikdo z nich nechtěl být jen druhý. Já taky chtěl vyhrát... ale mohl jsem vlastně jen získat.“
Australan nasadí k dlouhému spurtu. Boonen vyčkává. Má svůj plán. „Chtěl jsem si vzít vítězství v poslední zatáčce,“ prozradí Belgičan po závodě. „Ale musel jsem čekat 30 metrů, protože Sep Vanmarcke byl na mé straně a nebylo tam už místo. A těch 30 metrů mě připravilo o vítězství.“
JÁ TĚ PŘED SEBE NEPUSTÍM, TOME. Mathew Hayman poráží ve spurtu Toma Boonena.
A tak Mathew Hayman triumfuje na Paříž-Roubaix. Veterán a outsider v jedné osobě se ujímá vlády v pekle.
V jeho obličeji se zrcadlí naprostý úžas.
„Nechápu. Je to tak nereálné, že já vyhrál. Ale někdy, když o něco tak dlouho usilujete, nakonec se to i stane. Paříž-Roubaix byl můj sen i nedokončený byznys. Teď je dokončen. Měl jsem tu v posledních patnácti letech tolik smůly. Dneska mi ale všechno vycházelo skvěle. Byl jsem silný psychicky, byl jsem uvolněný, nenaložil jsem si na sebe žádný tlak.“
Koho by nedojalo, když se tento mnohými bitvami zocelený australský chlapík, který se nespočetněkrát obětoval ve prospěch jiných, najednou tak raduje.
You absolute legend Matty! I am so proud to have witnessed you win. Welcome to the "Cobble" Club! pic.twitter.com/FM9y5Z9nR8
„Pokud bych měl před závodem říci jméno jediného jezdce, kterému bych tohle vítězství opravdu z duše přál, pak by to byl Mat,“ říká Lorenzo Lapage, sportovní ředitel týmu Orica. „Čekal na tu pravou chvíli tak dlouho.“
Tom Boonen se Haymanovým přičiněním neosamostatní na čele historických tabulek Roubaix, nezíská (zatím) svůj pátý titul. „Mat byl nejsilnější,“ usoudí. „Zasloužil si to vítězství. Ale vzhledem k tomu, co mi říkali na podzim doktoři, není špatné ani to stát tu na pódiu.“
Belgičanův někdejší největší sok Fabian Cancellara se s královnou klasik navždy loučí a jeho druhý pád, tentokrát na velodromu, je pro Švýcarův černý den symbolický.
Boonen se možná loučí také. „Šance, že se sem vrátím, jsou padesát na padesát,“ vyhlásil přece před závodem.
Nyní nejprve říká: „Dejte mi týden, popřemýšlím o tom.“
Potom se rozpovídá: „Věděl jsem, že vyhrát popáté nebude vůbec jednoduchý úkol. Už jen abych stál tady na startu, znamenalo překonat spoustu překážek. Jsem na sebe hrdý, že jsem se dostal tak daleko. A možná i to druhé místo mi dá extra motivaci do dalšího roku.“
Waking up Aus? Hayman won #ParisRoubaix overnight! REPORT: https://t.co/43irpZ2hxt PHOTOS: https://t.co/tNuq4zZ9qb pic.twitter.com/MwvJGijpCX
Hayman přichází na tiskovou konferenci a prohodí k reportérům: „Doufám, že jste rádi, že jsem vyhrál, i když Tom nevyhrál. Omlouvám se za to, co jsem mu provedl. Vím, že teď bude mít kvůli tomu pár bezesných nocí, že mohl mít pátý titul, ale... omlouvám se, prostě jsem vyhrál.“
Také on zvažoval, že sezona 2016 bude jeho poslední, ačkoliv v Orice má podepsaný kontrakt i na tu další.
„Nejsem si jistý, že za rok přijedu znovu,“ doznává.
„Nechci dělat cyklistiku až do doby, kdy ji budu nenávidět. Ale zatím ji stále miluju. Miluju pomáhat k vítězstvím chlapcům, jako jsou Michael Matthews a Simon Gerrans. A miluju tak úžasné dny, jako je tento. Užívám si, co dělám. Pořád si to užívám.“
