Výstup na druhý stupínek přišel nečekaně i proto, že Čechoslovačkám se mezi oběma šampionáty příliš nedařilo. Na kontinentálním mistrovství obsadily deváté a páté místo.
"S bronzovou budeme spokojeni," vyhlásila kapitánka Helena Jošková. Její spoluhráčky se takřka nepovšimnuty nadechly k jízdě, kterou žádný československý ani český výběr už zopakovat nedokázal.
z dějin MsPříběhy z historie mistrovství světa basketbalistek: 1. díl: Šampionát 1967 v Československu 2. díl: Osudy trojnásobné mistryně světa a sovětské obryně Uljany Semjonovové 3. díl: Nejkrásnější mistrovství. Stříbro pro ČSSR v roce 1971 (dnes) 4. díl: Osudy americké hvězdy Cynthie Cooperové (vyjde 23. září) |
Na brazilský turnaj ráda vzpomíná i čtyřnásobná medailistka z mistrovství světa Milena Jindrová. "My jsme si tedy v Jižní Americe užily všechny šampionáty. Ale tento jsme si vychutnaly nejvíc. Myslím, že to bylo dáno prostředím."
Brazilské Sao Paulo přivítalo všechny basketbalistky s nelíčeným nadšením. Ale exotické Středoevropanky si vyloženě zamilovalo.
Čechoslovačky za to vděčily náhodě. Přesněji řečeno: dvěma neplánovaným maskotům, kteří je provázeli šampionátem. "Dva malí černoušci chodili na naše tréninky a hrozně nám fandili," vzpomíná Jindrová na bratrskou dvojici, jež si vysloužila přezdívky Kosma a Damián.
"Těch čtrnáct dní se kluci měli super. Nosívaly jsme jim jídlo nebo ovoce. V podstatě jsme se o ně staraly," dodává někdejší rozehrávačka. "Myslím, že je mezi nás vzaly Helena Jošková a Evča Petrovičová."
A jak si historku o svých nejslavnějších fanoušcích vybavuje Jošková? "Kolem našeho hotelu se pohybovali dva asi osmiletí hoši. A vždycky s námi chtěli jet na trénink nebo na zápas," řekla pro pořad České televize Pocta basketbalovým legendám.
"Oni neměli ani boty, chodili jenom v trenýrkách. S holkama jsme se domluvily a koupily jim tenisky a trička. Někde jsme pak sehnaly látku a vystřihly z ní písmena ČSSR. Oni tehdy s námi chodili na na hřiště. Já je jako kapitánka vedla. A to si nedovedete představit, jak nám pak vyprodané hlediště, dvacet tisíc diváků, fandilo," usmívala se Helena Jošková-Malotová, jak získaly přízeň diváků.
Trenér Ján Hluchý s československými reprezentantkami v basketbalu pro MS 1971 v Brazílii.
Po všech stránkách povedený turnaj podpořily i vzpomínky na krásné město a ještě hezčí pláže. Tedy alespoň některým basketbalistkám.
"Holky, které toho odehrály málo, možná měly zaječí úmysly a chtěly někam chodit. Ale já byla ráda, že jsem sebou praštila do postele. Obrazně řečeno jsem spala ve výtahu," poznamenává Jindrová. "Na trochu toho moře a krátké prohlídky ale taky došlo."
Nešťastnější ze stříbrných basketbalistek ale byla Marta Pechová. "Já jsem se díky šampionátu poprvé setkala se svými příbuznými, kteří z Československa odešli už před válkou. Takže jsem byla po dlouhé době první z rodiny, která je alespoň potkala."
