Cítíte po minulé zimě úlevu? Vysněné olympijské zlato už máte.
Úlevu? To ne. Ale mám dobrou náladu. Trénink mi vychází a hlavu jsem si vyčistila. Hlavně při dovolené na Sicílii.
Tam jste vůbec nesportovala? To se mi nechce věřit.
No, denně jsem chodila běhat. Tedy kromě tří dnů, co jsem tam ležela v posteli s brutální migrénou. Ta mě přepadá tak třikrát do roka a tentokrát jsem si ji vyžrala na dovolené.
Po zimě jste slibovala, že konečně začnete žít i společensky. Tak kde všude jste byla?
Jen v kině, zato čtyřikrát. Kino mi sedí víc než divadlo. Líbil se mi poslední díl Stmívání, na fantasy jsem ulítlá. Pán prstenů nebo Stmívání, to mě drží. Já se nezměnila.
Něco je přece jen nového. Poprvé v životě jste natáčela televizní reklamu. Jak vám to šlo?
Což o to, sportováními jde před kamerou v pohodě, jen rejža říkal, že mám víc funět, když běžím. Nejhorší bylo natáčení v kuchyni. Jednou jsem špatně polkla, pak jsem se zase blbě zatvářila. Točili jsme několik verzí, den a půl.
Líbila jste se potom sama sobě v televizi?
Já se normálně na televizi moc nekoukám, ale teď jsem pořád přepínala programy a chtěla se vidět. Jenže pořád nic. Pak najednou píšu tréninkový deník, z televize slyším nějaký hlas, kouknu a říkám si: Bože, to jsem já. Vůbec bych se podle hlasu nepoznala.
Brusle jste měla přes léto schované, abyste je měla dočasně z očí?
Měla. Ale jak jsme natáčeli tu reklamu, zjistila jsem, že mám jednu hranu tupou. Od té doby mě pronásleduje myšlenka, že ji musím nabrousit. Dokonce i ve snu – já už jsem asi trochu magor. Zdálo se mi, jak jsem na startu olympiády v Soči zjistila, že mám staré brusle a jednu hranu tupou. Tak jsem v tom snu hodinu před startem běžela do hotelu, abych ji nabrousila.
Soči 2014 je daleko. Co od sebe očekáváte nadcházející zimu? Světové i evropské zlato?
Kdo by ho nechtěl? Ale já zase říkám: Když bude bedna, bude to super. Abych tam stála a aby ostatní věděli, že Sáblíková žije, nikam neodešla, je pořád tady a musí se s ní počítat.