Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Nejdřív k oltáři, pak na Tour. Pro svatební dar

29 2010
Čtyři dny před startem Tour de France 1947 se Jean Robic ženil. Byl chudý. Manželce Raymonde, dceři majitele pařížského baru, však slíbil: "Jako svatební dar ti přinesu vítězství z Tour."

Fanfarón, řekli byste. Vždyť hubený 25letý Bretoňec, syn zedníka v dresu regionálního týmu, patřil k outsiderům. Pouze koženou přilbou se vymykal, takovou tehdy používali jen dráhaři. Robic ji nosil od chvíle, co si při závodě Paříž – Roubaix prorazil lebku. Odtud i přezdívka: Kožená hlava.

Příběhy Tour de France

Seriál MF DNES k nejslavnějšímu cyklistickému závodu světa – sedm příběhů, sedm podivuhodných osudů.
Dnes 4. díl: novomanžel Jean Robic, šampion, který porušil nepsané pravidlo.

Před závěrečnou etapou Tour byl senzačně třetí. A jak káže nepsané pravidlo: v poslední etapě nastává čas příměří, na celkové prvenství se už neútočí. K čertu s nepsanými pravidly, řekl si Robic, načež 140 kilometrů před Paříží udeřil.

"Neměl co ztratit, jen své 3. místo, ale mohl vše získat. Ujížděl, jako by na tom závisel jeho život," líčil reportér René de Latour. Ve žlutém trikotu šlapající Ital Brambilla se za něj dotáhl. Jenže vzápětí se k útoku přidal Francouz Fachleitner. "Pomoz mi," žádal ho Robic. "Pojeď se mnou. Budeš celkově druhý a já ti dám 100 tisíc franků."

Fachleitner přijal. Brambillu "odpárali", v cíli na ně ztrácel 13 minut. Robic splnil, co u oltáře slíbil. Vyhrál Tour. Zatímco znechucený Ital pak pohřbil své kolo na zahradě, oslavující šampion věnoval žlutý dres bazilice svaté Anny. Aby tak poděkoval patronce všech Bretonců.

Pro Francouze se stal novým hrdinou. Zato v pelotonu? "Jean le hargneux (Jean hašteřivý)," nazval jej list L’Equipe. Také mu říkali Kůzle nebo Skřítek z vřesoviště. Měřil 153 centimetrů, trpěl napoleonským komplexem, protivný, škodolibý.

"Byl s každým ve válce," psal reportér Jacques Augendre. "Nemám totiž dost nepřátel," tvrdil Robic, pan Sebestředný. Bývalý cyklista André Mahé vyprávěl: "Stál ve dveřích restaurace do chvíle, než si ho všimli všichni číšníci, a pak řekl: Ano! Jsem to já – Robic!" Postavou by se víc hodil na žokeje.

Oč lepší vrchař, o to horší byl sjezdař. Na vrcholu stoupání si proto bral lahve s olovem, aby nebyl při sjezdech tak lehký a pomalý.

Když organizátoři plnění lahví pevnými látkami zakázali, plnil je rtutí. A že zároveň také dopoval? To odmítal: "Mým dopingem je lahev kávy s calvadosem." Po kariéře se zbortilo jeho manželství, zkrachoval i coby majitel kavárny. Trpěl depresemi, dlouho marně hledal práci, přivydělával si coby kaskadér a rozhodčí wrestlingu.

Vztah s Brambillou zůstával na bodu mrazu. Teprve po 33 letech se usmířili – to když se potkali při oslavě triumfu Nizozemce Zoetemelka na Tour 1980. Při zpáteční cestě se auto 59letého Robika srazilo s nákladním vozem. Byl na místě mrtvý.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze