Toho dne nebylo na novoměstských tratích po sněhu ani památky a sněžná děla kvůli vysokým teplotám stála. Přesto do ústředí biatlonové unie IBU oznámili: Ano, pohár uděláme.
„Šli jsme do větší míry rizika na základě předpovědi, že se ochladí,“ líčí Jiří Hamza, předseda českého svazu. Důvěřovali meteorologům.
Kdo se bojí, nemá pohár...
Napříč disciplínami se v prosinci rušily nebo překládaly Světové poháry. A když už se konaly, bílou linii sněhu často obklopovala jen zelenohnědá krajina, jako naposledy při Tour de Ski v Lenzerheide.
Kdo uspořádá závody i za současných krajních podmínek, připíše si u vrchnosti znaménko plus.
Proto Hamza a spol. riskovali. Chtějí opět získat mistrovství světa. Uspořádáním IBU Cupu ukazují: Podívejte, my jsme schopní.
Naopak německý Oberhof, jenž měl ve stejném termínu hostit Světový pohár, boj vzdal. „Stáhli kalhoty příliš brzy. Přitom předpověď počasí měli podobnou,“ soudí Hamza.
Novoměstští čekali na ochlazení a modlili se. Hlídkovali po nocích. Až 30. prosince ve tři ráno se dočkali, teplota klesla na minus tři, mohli spustit 22 sněžných děl.
„Aby se dalo plnohodnotně stříkat, potřebujete totiž teploty okolo minus čtyř,“ vysvětluje Hamza.
Od té doby pracují na třísměnný provoz 24 hodin denně. Bojují s časem. „A s větrem, který nastříkaný sníh odfoukává,“ říká Vlastimil Jakeš, ředitel závodů. „Na úseky nepokryté děly sníh rozvážíme. Teď máme kilometrový okruh s vrstvou 60 centimetrů. Do čtvrtka chceme mít 3,3kilometrový okruh.“
Slibují, že nastříkaný a navezený sníh vydrží na trati i v dalších týdnech, kdy se má opět oteplit. Vše bude připraveno, aby se zde od 23. ledna uskutečnil Světový pohár běžců.
40 tisíc kubíků pro prosinec
Jakkoli se to zdá šílené, zároveň Novoměstští už nyní chystají sníh rovněž pro Světový pohár v biatlonu v prosinci 2016! Ke klidu v duši jim má dopomoci obří zásobník, který za 27 milionů korun do areálu pořídili a před Vánocemi dobudovali. Sníh nastříkaný v těchto dnech v něm do prosince přežije.
„Zásobníky jsou celosvětovým trendem, staví je i ve Skandinávii,“ říká Hamza. „My ho máme z biatlonových organizátorů největší, ale zároveň máme ze všech středisek nejhorší polohu. Tato investice je do budoucna strategická.“
Doposud do zásobníku nastříkali 20 tisíc kubíků sněhu. Celkem jich pojme 60 tisíc. „Na léto ho překryjeme tři čtvrtě metrem štěpky. Tak přetrvá až do další zimy. Ztráty mají být maximálně 30procentní. A se 40 tisíci kubíky okruh luxusně připravíme,“ tvrdí Hamza.
V neustálých pojistkách proti rušení závodů, jež se u Světového poháru biatlonistů pohybují od 3 do 5 milionů korun, šéf českého svazu cestu nevidí. Takový výdaj si mnohý organizátor rozmyslí.
Budoucnost lyžařských a biatlonových klání proto bude v éře teplých zim patřit spíše čím dál výkonnějším sněžným dělům a rozlehlejším sněhovým zásobníkům.
Ne, není to idylická představa.
Pragmatická však ano.
Svět závody ruší. A musí zdražovat Zelené pahorky rakouské při závodech biatlonistů v Hochfilzenu. Biatlon v Oberhofu. Skoky v Kuusamu. Slalom v Levi. Severská kombinace v Klingenthalu. Slalom v Záhřebu. A další... Dlouhá byla řada velkých závodů po celém světě, které v této zimě zničil nedostatek sněhu. Ruku v ruce s tím vznikaly trable. „Není pochyb otom, že se ztrácejí velké peníze,“ říká Kurt Matz, rakouský lyžařský manažer a přední světový lobbista v lyžování i biatlonu. „Všichni jsou nervózní.“ Aby ne. Každý zrušený či přestěhovaný závod znamená potíže. Mizí peníze ze smluv s televizními stanicemi, výdělky ze vstupného, tratí také přilehlá turistická zařízení. „V Rakousku je lyžování sportem číslo jedna – a smlouvy s tamní televizí bývají velmi výhodné. Jejich ztráta pak bolí,“ upozorňuje Matz. Velké lyžařské podniky s možnou nepřízní počasí počítají a pro případ nedostatku sněhu se pojišťují. Jenže ani to nejde dělat donekonečna. „Když neuspořádáte závody jeden rok, ten další vám dá pojišťovna vyšší sazbu. Viz Harrachov nebo Liberec, kde se závody dřív rušily neustále. A teď jim běžné pojišťovny smlouvu už nechtějí udělat,“ tvrdí Matz. Nedostatek sněhu a rostoucí rizika mají nevyhnutelný následek: růst nákladů. „Prvoligové podniky se vyzbrojily vysypáváním sněhu, sněhovými děly. Jak začne mráz, tak se do toho opřou,“ přibližuje Matz. Ovšem zadarmo to není. „Energie je dražší. Voda je dražší. Lidské síly stojí víc.“ Ale cíl je jasný: uspořádat – zejména nejprestižnější akce – za každou cenu. V organizačních týmech pracují až stovky lidí dnem i nocí, někteří bez nároku na honorář; často jen s vizí, že konání závodů prospěje průmyslu v okolí, tedy třeba i jim. I proto se nedá čekat, že by současná éra rušení závodů zásadně změnila lyžařskou mapu. „Některá střediska z toho nemohou ven. Wengen, Cortina nebo Hahnenkamm. Do 200 kilometrů v okolí z toho spoustu lidí žije. Je to velká část jejich příjmů,“ líčí Matz. Pravda, ne všude ze ztráty závodů jen smutní. Záhřeb přišel o slalom Světového poháru, jenže... „Mnoho zdejších lidí si myslí, že by pořádání závodu bylo jen zbytečné rozhazování peněz v zemi, ze které se pomalu stává druhé Řecko,“ domnívá se chorvatský novinář Dražen Krušelj ze Záhřebu. Řadu dalších ale bolí současné časy rušení mnohem víc. |
