"A já ten jejich čtvrtý gól mohl chytit. Byla to plachtivá střela. Jen mě to lízlo," smutnil brankář. Mrzelo ho to tím spíš, že florbalistům i po porážce tleskala téměř plná O2 Arena. "Něco takového už asi nezažijeme," uznal Kafka.
Co jste si při čtvrté inkasované brance pomyslel? Medaile byla ještě chvíli předtím tak blízko.
Že jsem kretén. Ale ne, že to je zápas ztracený. Ve třetí třetině byla hlavně naše lajna Zálesného se Sikorou tak poblázněná, že jsem věřil, že gól ještě dáme.
Vážně? I za stavu 1:3?
Tehdy to s námi vypadalo bledě. Ale pak jsme do Švýcarů najednou začali bušit. Zápas jsme otočili.
Vy jste nechytal v předchozím semifinále, přednost dostal váš kolega Rytych. Mrzelo to moc?
Jeden den jsem měl depku, ale na zápas jsem se i tak snažil připravit dobře. Myslel jsem, že budu chytat.
A nakonec jste došel až do prodloužení. Jak gólmanovi je, když ví: jedna moje chyba – a je konec?
V prodloužení už ze mě všechno spadlo, napětí jsem cítil spíš na konci zápasu. Od medaile jsme byli jen kousek, cítím to tak.
Je vám 30 let a s týmem už jste odehrál řadu turnajů. Máte i dál motivaci pokračovat v reprezentaci?
Pokud mě budou chtít... Ale nerad bych absolvoval anabázi dvouleté nejistoty jako teď.
