Jako junior patřil k výkvětu českého tenisu. Jenže prosadit se mezi muži mu trvalo nějaký ten pátek. "Hodně lidí mi říkalo, že kdybych nad Mirným vyhrál, byl bych dnes stabilně ve stovce, já si to nemyslím..." vzpomíná Tomáš Zíb na utkání s Bělorusem Maxem Mirným v prvním kole grandslamového US Open v roce 1999. V New Yorku nevyužil pět mečbolů.
Za několik měsíců se sice poprvé ocitl v první světové stovce, když jej v dubnu počítač nakrátko registroval na 99. místě.
Jenže nadále jezdil po challengerových turnajích a snažil se dostat do hlavních soutěží větších podniků. Za posledních devět let se šestkrát probojoval do hlavní soutěže grandslamových turnajů - ale nevyhrál ani jeden zápas.
Ale letos...
Na prvním turnaji sezony, v indickém Čenaí, hrál v semifinále. Na Australian Open v Melbourne se z kvalifikace probojoval do hlavní soutěže a těšil se: poprvé na turnajích "velké čtyřky" vyhrál zápas, v Melbourne na něj nestačil Wang z Tajwanu.
Na challengeru v americkém Sunrise se pak dostal do semifinále. "Moc si to cením, americké challengery jsou vždycky našlapané," říká.
Po Sunrise následovala účast mezi čtyřmi nejlepšími na turnaji ATP v Casablance. "Tam jsem zdolal Schüttlera. Ten zápas se mi povedl," pochvaluje si Zíb.
Krátce na to vyhrál challenger na Bermudách. "Žádnou zásadní změnu oproti předešlým letům jsem ale neudělal," tvrdí hráč.
Bohdan Ulihrach o něm říká, že se měl oženit dříve než loni v prosinci, kdy si po osmiletém vztahu vzal přítelkyni Kláru. Že mu svatba prospěla. "Hodně lidí tomu přikládá váhu. Ale já si nemyslím, že to má spojitost," usmívá se český tenista.
V uplynulých letech mu prý chybělo sebevědomí. "Nikdy jsem s ním nebyl na štíru, ale teď si věřím," tvrdí.
V prvním kole ATP challengeru v Praze jako turnajová jednička zdolal Lukáše Dlouhého 6:1, 6:4. "Pro mě bylo strašně důležité vyhrát, Lukáš mi nic nechtěl dát zadarmo," tvrdí o souboji s dalším rodákem z Písku. Navíc Dlouhý vyhrál minulý týden challenger v Ostravě. "To mu pomohlo, měl hodně sebevědomí," přiznává Zíb.
Zápas před manželkou Klárou a příbuznými z Písku byl pro něj psychicky náročný. "Ale zvládl jsem to. Věděl jsem, že jsem lepší,zkušenější hráč," dodává.
Případný úspěch v Praze jej znovu posune v žebříčku ATP nahoru. "Ale já si žádné cíle nedávám," nechce se pouštět do žádných odhadů. Chtěl se dostat do první světové stovky, což se povedlo. "Moc rád bych v ní zůstal do konce roku," přizná přece.
Úplným ideálem by bylo poskočit mezi nejlepších padesát tenistů světa. "To bych měl jistou účast na turnajích Masters," přeje si.
Po turnajích však i nadále bude jezdit sám, možná v létě někam s sebou vezme manželku. Ale žádné plány nedělá. "Nechci to přeceňovat. Zůstávám při zemi. Jak nečekaně to přišlo, tak může odejít. Je to o štěstí," dodává Tomáš Zíb.
