Každá porážka dívek z Connecticutu je šokem. Naposledy se to přihodilo 17. listopadu 2014, když Huskies v prodloužení podlehly Stanfordu. A od té doby nic.
Stokrát nic.
Kulatiny slavily hráčky z UConnu v pondělí, South Carolinu přehrály 66:55. Vyprodaná aréna pro 10 167 diváků si pak užívala déšť stodolarových bankovek. Samozřejmě falešných, směnitelných jen za fanouškovskou radost.
A na oslavy byl čas i později - v jinak nabitém programu vysokoškolské NCAA čeká na rekordmanky až v sobotu večer pokus o 101. výhru.
Ještě suverénněji bude počínání Connecticutu vypadat, když se podíváme na detaily. Server ESPN prošel prvních 99 zápasů z vítězné šňůry - a vyšlo mu, že jednociferným rozdílem skončily jen dva z těchto duelů.
Po 41 zápasech byl konečný rozdíl ve skóre mezi 10 a 39 body. A plných 56 dopadlo debaklem, čtyřicetibodovým a větším rozdílem.
Průměrně vyhrával UConn o 38,7 bodu.
Obvykle má úspěch otců více, v případě ženského basketbalového týmu na University of Connecticut to neplatí. Pater familias se jmenuje Geno Auriemma.
Osminásobný trenér roku v NCAA.
Muž, který se v americké univerzitní soutěži radoval z titulu už jedenáctkrát. Aktuálně s UConnem útočí na pátý úspěch v řadě.
Sedmnáctkrát se podíval do Final Four.
A kromě toho stíhá tenhle dvaašedesátiletý rodák z italské Montelly zlatokopecký vedlejšák u americké ženské reprezentace, zatím s ní vyhrál dvě mistrovství světa (Česko 2010 a Turecko 2014) a dvě olympiády (Londýn 2012 a Rio 2016).
Geno Auriemma se usmívá z koláže, využívající slavnou fotku s Wiltem Chamberlainem po prvním a zatím posledním stobodovém představení jednoho hráče NBA:
Auriemma převzal Huskies v roce 1985 a vybudoval z nich pevnost. Má za sebou šest sezon takzvaně dokonalých. Absolvovaných bez jediné porážky.
Takže nepřekvapí, že už předchozí rekordní sérii mají na svědomí jeho ženy. Mezi lety 2008 a 2010 těch výher bylo 90 - o dvě víc, než kolik jich zvládli Kareem-Abdul Jabbar, Bill Walton a jejich spoluhráči na UCLA v sedmdesátých letech.
O první rekordní šňůru Huskies se staraly především Tina Charlesová s Mayou Mooreovou. Tu aktuální dirigovala Breanna Stewartová. Všechny tři jsou úřadujícími olympijskými šampionkami.
U zlata z Ria byly ještě dvě bývalé hráčky, které Auriemma vedl už na univerzitě Connecticut - Sue Birdová a Diana Taurasiová; dvě legendy, které by se vešly do nejlepší dvanáctky všech dob.
Ovšem taková Stewartová už má k podobné pozici slušně nakročeno. Stala se nejlepší hráčkou všech čtyř finále NCAA, kterých se mohla zúčastnit. Loni byla jedničkou draftu WNBA a své působení v Seattle Storm proměnila v cenu pro nejlepšího nováčka.
Poslední draft WNBA ostatně skončil absolutním úspěchem UConnu, po Stewartové šla jako dvojka Moriah Jeffersonová a na čísle tři byla zvolena Morgan Tucková.
Ale i přes takový zásah do kádru se hráčky z Connecticutu dokázaly přenést, budoucí hvězdy WNBA v jejich současném kádru se jmenují Gabby Williamsová, Napheesa Collierová, Katie Samuelsonová či Kia Nurseová.
Jejich série nenechala chladným třeba Kobeho Bryanta.
Tlak na úspěch musí být značný, ovšem Auriemma to má po letech s výhrami zároveň usnadněné. Nabídka hrát za UConn se mladým americkým nadějím odmítá asi hodně těžko a je sama o sobě ohromnou poctou. To se to pak rekrutuje...
A jaké milníky jsou před Genem Auriemmou a jeho výběrem?
104. výhry mohou dosáhnout na konci základní části této sezony.
113. vítězství ziskem pátého titulu v řadě.
151 výher budou mít, pokud v NCAA triumfují také v sezoně 2017/18.
Není jistě bez zajímavosti, že obdobnou vítěznou sérií se mohou v Ženské basketbalové lize pochlubit i hráčky ZVVZ USK Praha. Nyní jsou na čísle 101.
O historický rekord české nejvyšší soutěže se však nejedná. K němu je daleko. Šňůru se 256 korálky navlékaly mezi lety 1998 a 2007 basketbalistky z brněnských Žabovřesk.