Nové kluby do NBA jistě vstoupí. Finanční kondice soutěže roste raketově. Platový strop pro kluby taky, z 58 milionů dolarů v sezoně 2012/13 na současných 94 milionů. Za tři roky by mohl a měl být už na 114 milionech.
Stoupá i hodnota jednotlivých klubů. Za LA Clippers zaplatil nový majitel Steve Ballmer rekordní dvě miliardy dolarů a kdo by teď chtěl koupit NY Knicks, musel by, odhaduje časopis Forbes, vylovit dokonce miliardy tři.
Největší hvězdy NBA uzavírají jeden rekordní kontrakt za druhým a berou útokem žebříčky nejlépe vydělávajících sportovců světa.
Každým rokem roste zastoupení neamerických hráčů a nezdá se, že by kvalita NBA doplácela na nedostatek kvalitních basketbalistů.
Vedení ligy si nepřidělalo starosti a s hráčskou asociací NBPA na konci minulého roku rychle dojednalo novou kolektivní smlouvu. Výluka se v blízké budoucnosti konat nebude.
Adam Silver
Teď je tedy čas podělit se o zisky s dalšími městy. Nebo lépe: zisky s příchodem nových členů ještě navýšit. Možná už od sezony 2018/19, ale spíše až v ročníku 2019/20 by se mohlo dostat na 31. a 32. klub NBA.
Fronta zájemců je delší než dlouhá
Zájemců by se našlo možná na dvě desítky, už teď se rýsují hlavní i vedlejší kandidáti. Soutěž by ráda vyrovnávala převahu měst od Atlantiku, a tak v první řadě hledá dva nové týmy pro Západní konferenci. Na přesun do slabšího Východu se mohou těšit buď New Orleans Pelicans, anebo ještě spíše Memphis Grizzlies. Divize by se měly stát minulostí.
Kandidátské číslo jedna je jasné: Seattle.
Město a tamní nažhavení fanoušci o své SuperSonics přišli v roce 2008, přesun do Oklahoma City je dnes brán za jeden z největších omylů třicetileté vlády předchozího šéfa soutěže Davida Sterna.
Však od té doby soutěž proti stěhování aktivně bojuje, ať šlo o New Orleans, Sacramento, Atlantu nebo Milwaukee. A některé dříve ztracené trhy hodlá získat zpět.
Jason Reid (vlevo) a Adam Brown dodnes bojují proti stěhování Seattlu SuperSonics do Oklahoma City. Natočili i film Sonicsgate.
Chris Hansen. Muž, který chce vrátit Seattle SuperSonics do NBA.
Seattle skvěle odpovídá požadovanému profilu, leží na pobřeží Pacifiku. Stačí mu jediné: postavit novou halu. Stařičká KeyArena byla totiž tím důvodem, proč Seattle ztratil NBA poprvé. Byznysmen Chris Hansen, který za návrat města do NBA léta bojuje, nedávno vyhlásil, že na arénu získal soukromé finanční zdroje. Radnici, dosud nečekaně pasivní, může obejít.
Kandidát číslo dva ale asi překvapí: Ciudad de México. Mexico City.
Mexico City a cesta na jih Ameriky
Donaldu Trumpovi i mexickým lotrům navzdory, rozšíření NBA mimo hranice USA a Kanady je blízko. Basketbalová profiliga v minulém týdnu hned dvakrát otestovala pět let starou Mexico City Arenu pro 22 300 diváků. Pozvala si Dallas, San Antonio a Phoenix. Byly to už čtvrtý a pátý zápas NBA v Mexiku.
Oficiálně hýřil Adam Silver uznáními a pro další roky v Mexiku plánuje „miniturnaj“ s několika účastníky.
Nepotvrzené zvěsti a zaručené informace jsou ještě zajímavější: Silver se za doprovodu Marka Cubana, majitele dallaských Mavericks, v zákulisí setkal s Carlosem Slimem Helúem. Informaci přinesl server 16WinsaRing.com.
Slim, telekomunikační magnát a jeden z nejbohatších mužů světa, je tím klíčem k mexické bráně. On má ruce na klice, která chce přivést do aglomerace s 21 miliony obyvatel klub NBA.
Mexické problémy se jeví jako větší než drobné. Obavy z bezpečnosti. Malá popularita basketbalu ve srovnání s fotbalem. Otázka na atraktivnost města pro americké hvězdy, na kterých by tým musel zákonitě stát. Fakt, že se město nachází 2 200 metrů nad mořem, ještě mnohem výš než Denver či Salt Lake City, je proti tomu maličkost.
Jenže kde je vůle, tam je cesta. Potenciál se jeví veliký a Mexiko je jen prvním krokem směrem na jih.
NBA už má svého vlastního manažera pro Mexiko a pracuje na zvyšování své popularity v zemi. Odstartovat by zde měla basketbalová akademie NBA, jejímž finálním cílem je navýšit počet zástupců Mexika v soutěži. Nyní tato země v NBA žádného hráče nemá, dřív ji zastupovali Horacio Llamas, Eduardo Najera, Gustavo Ayón a Jorge Gutiérrez.
Louisville, Vegas a další čekatelé
Pokud by se sen Seattlu či Mexika odkládal, dočkalo by se nejspíš Louisville. Sedm let stará KFC Yum! Center s 22tisícovou kapacitou se na NBA už těší.
Největší město státu Kentucky má jedinou nevýhodu - aktuálně by spadalo do Východní konference NBA. Ale jedná se o osmý největší trh ve Spojených státech a fanoušci tu basketbal milují. Dodnes se vzpomíná na Kentucky Colonels, kteří v 70. letech hráli v zaniklé lize ABA. Univerzitní týmy Louisville Cardinals i Kentucky Wildcats z nedalekého Lexingtonu jsou pojmy.
MOMENTKA Z NCAA: De'Aaron Fox z Kentucky oslavuje výhru.
Dalšími stále ještě horkými kandidáty jsou Las Vegas a Vancouver. Pouštní město v Nevadě přeje basketbalu - ale zatím hlavně v létě. Hraje se zde přípravná Summer League NBA, trénuje tu americká reprezentace i dlouhý zástup basketbalistů ze všech kontinentů. Několik hvězd má ve Vegas letní sídlo...
Ale přece jen: město hazardu a kongresům zaslíbené nemusí mít dostatečně stabilní základnu sportovních fanoušků. To od podzimu 2017 prověří hokejová NHL, kromě NBA bude snažení místních Golden Knights bedlivě sledovat i NFL, profiliga v americkém fotbalu.
Stejně jako Seattle je také Vancouver už dobytou kótou, které se NBA relativně nedávno vzdala. Grizzlies zde působili v letech 1995 až 2001, aby se přestěhovali do Memphisu. A také na západ Kanady se by profibasketbal rád vrátil.
Torontu Raptors se nyní daří lépe než kdy dřív, každým rokem roste i tamní fanouškovská obec, ale Silver loni kanadské basketbalové nadšení zchladil, o klubech pro další tamní města se prý zatím neuvažuje. Myslel tím však hlavně úvahy o Montrealu. Vancouver by díky své poloze byl jinou písničkou.
Řada uchazečů tím nekončí. Hovoří se o St. Louis, Kansas City, Omaze, Nashvillu, San Jose či Anaheimu jako kandidátech na rozšíření Západní konference, Viriginia Beach, Pittsburgh, Buffalo, Cincinnati nebo dokonce druhý tým v Chicagu by mohly rozšířit Východní konferenci.
Londýn a ti druzí
Evropský sen o svém zástupci v NBA se naopak posouvá za horizont roku 2020. Na první metu v podobě zápasů základní části zatím doběhl jen Londýn, a to hned sedmkrát. Ale potíže s logistikou mluví proti. NBA nejspíš předběhne americký fotbal a NFL, která má výhodu o řídkého zápasového programu.
„Hlavně musíme zvážit, jaký by měl tým v Londýně vliv na ostatní celky a jejich zápasový program. Nejde jen o čas, kdy by byly v Evropě, ale i o čas bezprostředně před cestou a po ní,“ nechal se slyšet Ben Morel, výkonný ředitel NBA pro Evropu.
Spíše než o jeden nový klub v Evropě by NBA stála hned o několik nováčků najednou, nejčastěji se uvádí číslo čtyři. Kdo kandiduje? Kromě Londýna se myslí na Paříž, Berlín, Madrid, Barcelonu, Atény, Istanbul i Moskvu.
Námluvy to nejsou čerstvé. Probíhají minimálně od aténské olympiády 2004, kdy se majitel Panathinaikosu Pavlos Janakopulos tlačil do přízně zástupců NBA. Krátce po něm se přidali zástupci CSKA Moskva a Realu Madrid.
Už před jedenácti lety žádalo vedení Realu komisionáře Sterna o členství v případné evropské divizi NBA, loni v létě se klubový prezident Florentino Perez připomněl Silverovi během (vítězného) souboje Realu s Oklahoma City Thunder.
Russell Westbrook (vlevo) z Oklahoma City přihrává kolem Jonase Mačiulise z Realu Madrid.
Jak by majetková a organizační struktura jednoho z nejslavnějších multisportovního klubů souzněla s přísnými pravidly americké profiligy? Těžko říct. Jenže na tohle zkoumání je času dost. Real i další evropské velkokluby se do dalších let musí spokojit s předsezonními exhibičními zápasy s celky NBA.
Čína a Japonsko? Ticho a ticho
Nečekaně slabé jsou námluvy NBA s Dálných východem. Co třeba klubko klubů v Šanghaji, Pekingu, Kuang-čou, Tokiu a Manille? Kdepak, o tomhle se vůbec nemluví.
Přitom NBA a basketbal jako celek dobyly Čínu z globálních sportovních her jako první: oranžovému míči tu propadlo na 300 milionů lidí, Jao Ming je dodnes nejslavnějším čínským sportovcem a zábavní kolos Dalian Wanda se v basketu mocně angažuje.
Přitom Japonsko se stalo už v roce 1990 první neamerickou zemí, která hostila zápas NBA; v Tokiu, Jokohamě či Saitamě se už hrálo dvanáct utkání základní části.
A přitom Filipíny jsou zemí basketbalovou a před necelými třemi lety tu na úvodní zápas ligy zamířilo 52 612 diváků.
Ale vedení NBA je spíš nakloněno „pouhé“ spolupráci s čínskou ligou CBA, loni na podzim pak propůjčilo své logo prvním třem basketbalovým akademiím. Ovšem celkově je v Číně velkovýroben basketbalistů už na tisíce.
Ještě méně viditelné je současné působení zástupců NBA v Indii či zemích Perského zálivu, ale i o tyto regiony se chce basketbal poprat s jinými sporty.
Thon Maker se stal desítkou draftu NBA, vybralo ho Milwaukee. Z Jižního Súdánu s rodinou prchal před válkou, usadili se v Austrálii. Poslední roky Maker strávil v Kanadě.
Nejčerstvěji objeveným kontinentem je Austrálie, země s několika kvalitními hráči v NBA, silnou domácí ligou, která si troufne na velkolepě pojaté venkovní zápasy, a komunitami z Balkánu či Jižního Súdánu, jež tamnímu basketbalu dodaly už řadu talentů. A přesto dosud země spíše přehlížená.
Přáním australských fanoušků je předsezonní návštěva některého z celků NBA. Komisionář Silver se v basketbalového Santa Clause v tomto případě nejspíš promění, naznačil to minulý týden v Londýně.
