Kdo ví - jednou z nich třeba vyrostou podobné tenisové hvězdy jako z Tomáše Berdycha, který v minulosti rovněž prošel jeho trenérskýma rukama. "Byl jsem tady na poslední čtyři ročníky, myslím, že byly opět kvalitní, protože po loňském vítězství (Adama) Pavláska se i letos turnaje účastní hráči jako Šafránek, Jaloviec nebo Pavlík ze Sparty. Po roce znovu vidíme kvalitní tenis," říká Navrátil.
Čím vším musí mladý tenista projít, aby se jednou mohl ukázat na Pardubické juniorce?
Obnáší to kvalitní tréninkovou přípravu ve střediscích mládeže, hlavně těch vrcholových. Tam se ale samozřejmě plno hráčů nedostane a pak je to o práci trenérů, jako třeba v Jihočeském kraji a dalších, z tohohle pohledu slabších. U kluků se prakticky každý rok sjede na Juniorku téměř kompletní špička. Lepší děvčata se ale v osmnácti letech posunou dál a hrají deseti- a pětadvacetitisícové turnaje ITF (dotace v dolarech). Holky tu tedy nejlepší určitě nebyly. Když hráč končí v žácích ve čtrnácti letech a přijede v patnácti na svou první Juniorku, jsou to pro něj obrovsky cenné zkušenosti. Věkový rozdíl mezi osmnáctiletým a patnáctiletým klukem je hlavně v mužích obrovský. Ať už jde o myšlení, fyzickou přípravu... Ty první dva ročníky jsou tudíž spíš na zkušenou a pak, když je tenista opravdu dobrý, může v sedmnácti nebo osmnácti letech v Pardubicích vyhrát.
Jaroslav NavrátilNarodil se 24. července 1957 v Přerově. Bývalý český profesionální tenista, nyní nehrající kapitán daviscupového týmu České republiky a šéftrenér TK Agrofert Prostějov. Jako hráč dosáhl největších úspěchů ve čtyřhře, v níž vyhrál dva turnaje a dostal se na 31. místo v žebříčku ATP (v roce 1987). Později trénoval českou tenisovou jedničku Tomáše Berdycha nebo loňského vítěze Pardubické juniorky Adama Pavláska. |
Dá se odhadnout, kolik musejí do dítěte investovat jeho rodiče, než se na prahu dospělosti stane ideálně vítězem Juniorky?
Tenis s sebou v době přechodu z juniorů do dospělého nese obrovské náklady. Na turnajích typu Future, když už se tam ten hráč dostane, musejí rodiče platit úplně všechno. Vstup, hotel, dopravu i jídlo. Je to pro ně ohromné zatížení. Bez finanční pomoci sponzorů nebo toho, že by byli rodiče opravdu movití, to absolutně nejde. Ještě musím říct, že podobných turnajů u nás děláme nějakých devět nebo deset. To číslo se zvedlo a je optimální. Když má ale mladý tenista cestovat do zahraničí, náklady jsou minimálně dvojnásobné. Pokud jde třeba o Vaška Šafránka, vypracoval se a má potenciál, je to bojovník. Ten přechod pro něj bude nejdůležitější. Nemyslím si, že na to bude mít úplně zásadní vliv, jestli Pardubickou juniorku vyhraje, nebo ne, ale když ano, je to pro hráče vždycky takové psychické uspokojení a první krok. Člověka to může nakopnout. Pak bude důležité udělat druhý na těch futurech.
Lze obecně říci, kdy je vhodné s tenisem začít? Je reálné ještě smazat handicap, když se na něj člověk dá až třeba ve třinácti?
Doba se posunula, dneska je dobré pomaličku začít tak v šesti letech. Dvakrát týdně po půlhodině, protože u malých dětí hodina nemá cenu, soustředění rychle opadá. Jede se pět deset minut a musí se dát pauza. Kdyby chtěl dneska někdo začít ve třinácti letech, je to podle mě nemožné dohnat. Rodiče navíc museli platit úplně všechno - haly, trenéry - v takovém věku se začínající dítě už nedostane do žádného vrcholového střediska.
Rodiče často tlačí na výsledky, i když je to leckdy kontraproduktivní. Jak se na to díváte?
Tlačit v osmi nebo deseti letech na dítě, aby mělo super výsledky - byť každý rodič samozřejmě chce, když už do toho ty finance dává, aby tomu odpovídaly - je špatně. Jsou nepodstatné. Měli jsme plno talentů do čtrnácti let s vynikajícími možnostmi trénovat, ale ti, kteří takové podmínky neměli, je v šestnácti nebo sedmnácti letech dohnali svou pílí.
Je pro vás těžké říct rodičům, že z jejich dítěte žádná Kvitová nebo Berdych nebudou?
Je to svízelné, protože se taky stalo plno případů, kdy jsme třeba o nějakém tenistovi v šestnácti řekli, že je pro Prostějov neperspektivní a bylo pár výjimek, které se ve dvaceti prosadily. Například Radek Štěpánek začal svůj nejlepší tenis hrát v pětadvaceti. V juniorech přitom figuroval až jako hráč druhého či třetího sledu. Pokaždé to nejde odhadnout. Výsledky v tomhle věku ale už něco napovídají. Nikdy ale neříkej nikdy. Třeba Jiří Veselý je pracovitý, ale není takový talent jako Tomáš Berdych. U něj to bude chtít chvilku času a trpělivosti, než se prosadí.
Před patnácti lety vyhrál Juniorku váš současný prostějovský kolega Michal Tabara. Jak se za tu dobu dorostenecký tenis změnil?
Je kondičně i psychicky daleko náročnější a agresivnější, než býval, je propojenější s dospělým tenisem. Myšlení hráčů je jinačí, daleko pozitivnější. Nahrávají tomu i rakety, jsou rychlejší než před těmi patnácti lety.
Často se trochu démonizuje sobeckost tenistů či jiných sportovců, tvrdívá se, že by bez ní úspěchů nedosáhli. Nakolik je to dle vašich zkušeností pravda?
Tenis je individuální sport, tenisté sobci být musejí, ale jen na kurtě. Kamarádství je i ve špičce, ti hráči se respektují, zdraví se, často spolu trénují. Na kurtě to ale musí jít stranou, vyhrát může jen jeden. Je nutné myslet na svůj nejlepší tenis s plnou koncentrací.
DĚLEJ TO TAKHLE. Kapitán českého daviscupového týmu Jaroslav Navrátil (vpravo) radí Tomáši Berdychovi během zápasu Davis Cupu.
Juniorky se letos zúčastnilo osmnáct vašich svěřenců. Funguje mezi nimi tenhle vzájemný respekt?
Určitě. Budu mluvit spíš za kluky, které znám přece jen líp: mimo kurt jsou velcí kamarádi, dovedou se zabavit různými věcmi, nejen tenisem. Člověk se musí taky odreagovat, s někým si pohovořit. K tomu patří i nějaká parta.
Máte nastavený nějaký přísnější režim? Ukočírovat tolik lidí asi nebude jen tak.
Je nás tu šest trenérů, takže se to dá. Hráči jsou skoro dospělí lidé, to, co bývalo v Pardubicích dřív, že jsme spali na koleji a hlídali nás, opadlo. Stejně nás neuhlídali. Každý musí vědět, co má a co nemá večer dělat. Jak se na zápas připravit, najíst, v kolik jít spát.
Jeli jste sem organizovaně, nebo rodiče přivezli hráče auty?
Řekl bych tak půl napůl. Rodiče do toho pořád patří, je jen dobře, že se jedou na svoje ratolesti podívat.
Kdy budete považovat svoji pardubickou misi za úspěšnou? Zástupci Prostějova pořád mohou ovládnout oba singly i debly...
Singl je rozhodně důležitější než debl; takže říkám, že kdyby jeden z dvojice Šafránek - Krejčíková Juniorku vyhrál, bylo by to skvělé. V deblu mají zkušenosti, které by měli prodat, ale v singlu je větší konkurence.
Váš bývalý svěřenec Tomáš Berdych letos dvakrát vyhořel na kurtech ve Wimbledonu. Mrzí vás to hodně?
To ano, ale musíme vidět, že Tomáš měl do Wimbledonu vynikající sezonu, dostával se do čtvrtfinále a jeho herní pohoda se ustálila. Ve Wimbledonu chytl v Gulbisovi opravdu nebezpečného soupeře, kdežto na olympiádě to byla z jeho strany křeč, protože strašně chtěl. V zápase s Darcisem se vyloženě trápil. To se ale může stát, já doufám, že se teď v zápasech před Davis Cupem dá dohromady, udělá nějaký pěkný výsledek a bude zase v té pohodě, jako byl předtím celý půlrok.
