Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Návrat k tátovi pomohl k vítězství

28 2000
L o n d ý n - Když se v tenisovém světě řeklo jméno Stefano Capriati, vyvolávalo představu velké autority, která stála u začátků jeho dcery Jennifer. Rodačka z New Yorku vlétla do světa "bílého sportu" jako raketa. Coby čtrnáctiletá už startovala na Grandslamových turnajích a na pařížské antuce postoupila při své premiéře až do semifinále. Strmý vzestup korunovala šestnáctiletá Capriatiová na olympijském turnaji v Barceloně, když ve finále zdolala Němku Steffi Grafovou ve třech setech. K zisku zlaté medaile však v následujících letech žádný další triumf nepřidala.

V roce 1993 skončila na U. S. Open hned v prvním kole a brzy na to se z tenisového okruhu vytratila. Své životní problémy se pokusila řešit užíváním drog a na její návrat na tenisové výsluní by určitě nikdo nevsadil. Jennifer se podrobila léčení a odvykací kúře, což byl odrazový můstek pro její comeback. Ten se jí však dlouho nedařil podle představ. V letech 1996 - 98 startovala na šesti Grandslamových turnajích a z toho vyhrála jediný zápas.

Minulý rok však naznačil obrat k lepšímu. Po šesti letech vybojovala turnajový vavřín a to dokonce dvakrát ve Štrasburku a v Quebecu. Na Roland Garros a na U.S. Open postoupila až do osmifinále. A letošní rok odstartovala semifinálovou účastí na Australian Open.

Ve Wimbledonu porazila v prvním kole stejnou soupeřku jako při úspěchu v Melbourne a sice 16. nasazenou Van Roostovou z Belgie. A při jejím startu do nejslavnějšího tenisového turnaje na světě jí sekundoval v roli kouče její táta. Po rozchodu s renomovaným trenérem Haroldem Solomonem, který byl v pozadí jejího návratu do velkého tenisu, Jennifer znovu tápala. Projevilo se to i vyřazením hned v úvodním kole French Open.

Krátce před Wimbledonem však Capriatiová zavolala svému otci, zda by jí zase mohl být nablízku. Stefano ani chvíli neváhal a nasedl na první letadlo do Londýna. "Vzala jsem si svého tátu jako oficiálního kouče", vyprávěla po vítězství v prvním kole rozesmátá Jennifer. "Dříve to byl táta, teď je to můj trenér. Sice mu za koučování neplatím, ale myslím, že je to pro oba bezvadné. Po selhání na Roland Garros jsem moc potřebovala někoho blízkého a táta je teď tím pravým člověkem po mém boku."

Letos čtyřiadvacetiletá Capriatiová odmítá srovnávat Wimbledon před devíti lety, kdy vyřadila ve čtvrtfinále Martinu Navrátilovou, s tím letošním. Jsem o dost starší a mám za sebou hodně i trpkých životních zkušeností, řekla olympijská vítězka z Barcelony ve zřejmé narážce na své problémy s drogami před několika lety.       

Ve vztahu se svým otcem prý nalezla tu pravou rovnováhu, což jí umožnilo angažovat ho jako svého kouče. Zvykáme si na novou situaci, učíme se, jak se v ní pohybovat. "Jsem už jiná, starší. Mám přítele (belgický tenista Xavier Malisse) a mé soukromí vypadá dobře", dodala americká tenistka.
  

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze