Prostě nemyslitelné.
Dlouhovlasý rumunský rychlík býval v 60. a 70. letech šokujícím zjevením. Rebelem, cholerikem, bohémem. Mimořádnou osobností.
"Svým způsobem géniem," říká bývalý český tenista Jiří Hřebec. Snad nikdo nepobral tolik talentu jako Nastase. Když se v roce 1973 zaváděl světový žebříček, byl právě on první jedničkou. Vyhrál US Open a Roland Garros. Čtyřikrát triumfoval na Turnaji mistrů.
"Hrál s neuvěřitelným citem. Šel na síť ve chvíli, kdy by to nikdo nečekal. Vydal se tam v klidu, jako na procházku. A balon vyhrál," vypráví Hřebec. "Jeho tenis, to byla zábava. Ne nuda jako dnes."
Byl jako ďas.Čertil se kvůli sporným míčkům, házel tenisky po rozhodčích. Hádal se s protihráči, až ho honili po kurtu. "Dokud se dokážu pořádně naštvat, můžu hrát dobře."
Jednou ho v Itálii proti domácímu hráči šidili rozhodčí. Aby ukázal, o co byl míček v autu, naznačil vzdálenost od čáry známým gestem "paroháče". Rozzuření Italové ho zasypali smetím. Jindy ho naštvali diváci, tak po nich házel zmrzlinu.
Ze země Ceaušeskovy hrůzovlády přišel však i rozverný klaun. Hrál s deštníkem půjčeným od diváků. Nebo přišel na hřiště s motýlkem. Či v kabátu. V pařáku strčil raketu na chvíli do přistavené lednice.
"Šílený komediant s dobrým srdcem," popisuje ho Jan Kodeš.
Vylomeniny prováděl i v klíčových chvílích. Ne vždy to bylo fér. "Vyváděl soka z koncentrace. V tom byl hajzlík," míní Hřebec.
Svět ho miloval jako rockovou hvězdu. Když americký magazín Maxim zveřejnil pořadí největších proutníků planety, skončil Nastase na 6. místě. Jeho ložnicí prý prošlo 2500 žen. O 500 víc než v případě herce Jacka Nicholsona.
"Žádná v okruhu 25 mil před ním nebyla v bezpečí. Otcové zamykali své dcery, manželé manželky," popisoval list Sunday Times.
Zkrátka svéráz. O své první ženě třeba prohlásil: "Ani jsem nenahlásil, že mi ukradli kreditní kartu. Žádný zloděj na světě nemůže utratit tolik peněz jako moje manželka."
Doby rozdováděného flamendra jsou však pryč. Je potřetí ženatý, při květnovém vyhlašování cen Laureus v Barceloně se pochlubil, že očekává narození dalšího potomka.
Napsal dvě novely z tenisového prostředí, v roce 1996 kandidoval na starostu Bukurešti. Neúspěšně. "Což je asi dobrá zpráva jak pro něj, tak pro Bukurešť," glosoval to jeho krajan Ion Tiriac.
Místo toho šéfuje rumunskému tenisovému svazu, objíždí exhibiční turnaje a dál baví svým uměním lidi. "Dokud neuvidím přes břicho na míč, neodejdu," řekl už před lety.
