"Až večer před turnajem se na Ústředním výboru KSČ a na ministerstvu zahraničí rozhodlo, že se vůbec bude hrát." vypráví tehdejší trenér československé reprezentace Miloslav Kříž.
Jablkem sváru byla účast Jižní Korey a neúčast té Severní, pro východní blok jediné přípustné. Nejprve začaly létat protesty a nóty. A pak se organizátorům turnaj málem rozpadl pod rukama.
"Kubánky sice už v Československu byly, ale pak odletěly domů. Jejich delegace přemlouvala k něčemu podobnému i hráčky z NDR. Jenomže ty byly dobré, měly šanci na medaili. Asi proto nakonec zůstaly," vybavuje se Křížovi.
dějiny MsPříběhy z historie mistrovství světa basketbalistek: 1. díl: Šampionát 1967 v Československu 2. díl: Osudy trojnásobné mistryně světa a sovětské obryně Uljany Semjonovové. (Vyjde v úterý 21. září.) |
"Přály jsme si zkusit hrát i o zlato. Bohužel se nám to nepovedlo. Tu prohru Koreou jsme hrozně probrečely," vzpomíná opora reprezentace Milena Jindrová.
Noviny si nenechaly šanci ke kritice ujít. Mladá fronta už v titulku vyhlásila: V Bratislavě neprohrál tým, ale trenér. J. Korea - ČSSR 67:66."
Miloslav Kříž na to dnes vzpomíná zvesela. "Ten redaktor mě před turnajem požádal, abych s ním spolupracoval, že on tomu moc dobře nerozumí. A pak mě takhle kritizoval," směje se vitální pětaosmdesátník.
Domácí reprezentace v závěru uhájila bronz. Korejky měly po rané výhře stříbro prakticky jisté. Ale neodvezly si ho. Když se rozdávaly medaile, potupně putovaly směrem na západní Německo.
"Byly vyhoštěné a závěrečného ceremoniálu se nezúčastnily. Místo toho je poslali na hranice do Chebu. A bylo vyřízeno," popisuje trenér to, o čem se v dobovém tisku nepsalo.
Mistrovství světa v basketbalu žen v Praze 1967. Utkání ČSSR - Jugoslávie.
Mistrovství světa v basketbalu žen v Praze 1967. Utkání ČSSR - Jugoslávie.
Politické vlivy na sportovní klání zůstaly utajeny. Nic netušily ani samotné hráčky. "Že se to málem nehrálo, jsme se vůbec nevěděly. Jenom vím, že s Koreou tam nějaké problémy byly," loví v paměti Jindrová.
Československý basketbal měl z ostudy kabát. A do Evropy se světové šampionáty vrátily až po dlouhých devatenácti letech. "Bylo to tehdy nepříjemné. Ale mezinárodní federace vlastně byla ráda, že se to vůbec dohrálo." dodává Miloslav Kříž. Dnes už přidá i nostalgický úsměv.
