Čím to, že se vám v tomto roce tak volejbalově daří?
Myslím, že to začalo příchodem trenéra Petra Broma do Liberce, cítil jsem jeho důvěru, dal mi velkou šanci. Začal jsem v klubu hodně hrát a proto jsem šel nahoru.
Co byl pro vás v českém tažení Světovou ligou největší zážitek?
Finále Světové ligy mezi Brazilci a Jugoslávci ve Španělsku, které jsme sledovali z hlediště. To byl nejlepší a nádherný zážitek. Ten tie-break, který došel až do stavu 31:29, prostě volejbalová fantazie.
Úspěšná sezona však přináší i stinné stránky. Dlouhá soustředění, úmorná cestování, málo volna...
Je fakt, že člověk si moc neodpočine. Třeba kluci z Liberce měli přes měsíc dovolenou a my v reprezentaci jen čtrnáct dní. Ale pochopitelně to stojí za to. Hrají se zápasy se světovou špičkou a člověk se ukáže na vrcholných akcích venku. Děláme to pro sebe.
Nyní vás čeká špičkově obsazený turnaj v Jablonci. Jaké máte šance?
Teprve před týdnem jsme přecházeli z fyzické přípravy na balon do haly, takže to možná bude docela těžké. Ale i ostatní tři týmy na tom asi budou podobně.
Bydlíte v Liberci, hraje se v sousedním Jablonci, čekáte asi nával známých a příbuzných.
Určitě. Doufám, že dostanu od trenéra nějakou šanci si zahrát. Víc nervózní z toho snad nebudu.
V kádru národního týmu pro Světovou ligu jste byl jediným hráčem z české extraligy. Neláká vás to už také do ciziny?
V Dukle mi běží smlouva, příští sezonu odehraju v Liberci. A kdyby se pak někdo ozval, tak se uvidí.
