Opravdové hvězdy nejsou na turnaji, jako je ten ve Španělsku, k vidění pravidelně každý den všechny. Aby nadhazovač mohl podat špičkový výkon, musí být odpočinutý. Regenerace namožené paže, utahané zhruba stovkou nadhozů na zápas, trvá až čtyři dny. „Každý víme, kdy budeme hrát, takže máme klid na přípravu,“ říká Milan Vystrčil, jeden z nadhazovačů Draků.
Ledem na bolest
Hráčů, schopných poslat míč proti pálkaři, mají Draci asi deset. Pozornost se však nejvíc soustředí zhruba na čtyři: Davis z Ameriky, Jacjuk z Ukrajiny, Budský a Procházka z Česka. To jsou „startéři“, muži, s nimiž se počítá pro největší část zápasu. Nasazují se postupně tak, aby měli dost síly i pro rozhodující zápasy. „Ale všechno se mění při zápase. Někdy musíte změnit plán podle situace, rychle střídat dalšího a nadhoz se opotřebovává,“ podotkl Arnošt Nesňal, brněnský trenér.
Budský na poháru začínal, odházel šest směn proti Nettunu v úterý. Po utkání si rameno ledoval, odpoledne namasíroval a večer se byl dívat na další zápas. Ta pravá bolest, ta, co se rozležela, přišla až následující ráno. „Každý ví, jak se má dávat dohromady. Ale nic speciálního se nedá dělat. Je třeba klid, aby ruka nebolela,“ říká Budský. On je navíc oporou i v pálkařském pořadí. Nadhazovač si odpočine za tři až čtyři dny.
Pokud je trenér rozumný a v jednom zápase ho nestrhá. „Může házet devět směn, to samozřejmě ano. Ale nastoupí na příští utkání, bude mít bolesti a soupeř ho rozstřílí,“ dokládá Igor Kratochvíl, dlouholetý hráč a nyní předseda Draků. Do toho nadhazovači běžně trénují, všichni jsou oblečeni na každý zápas.
K přípravě si někteří berou ještě sestavy a statistiky protivníka, porovnávají si svoje poznatky s čísly. Sledují, na koho co platí. Někdy žijí ve svém vlastním světě. „V profesionálním sportu jsou ale individuality daleko uzavřenější. My se pořád snažíme držet tým na bázi party, která spolu hraje i tráví čas,“ porovnal Kratochvíl. V Americe je navíc v některých soutěžích obvyklá specializace. Zatímco český hráč trénuje všechno, zámořský leckdy nadhazuje a pálkařské profesi se nevěnuje.
Požírači antuky a ti druzí
Hokejový brankář Patrik Roy neuroticky tiká hlavou, mluví se svými tyčemi a na hokejky si píše jména dětí. Nizozemský H.C.A.W., s nímž Draci hráli včera, má v řadách borce, který na nadhazovacím kopci požírá antuku. I mezi baseballovými nadhazovači je řada mimořádných podivínů. „Jsou tam opravdoví blázni, kluci, co se předvádějí. Ale je to individuální,“ ví Budský.
Stejně jako mezi brankáři. Ovšem brankáře žádný trenér nevystřídá na posledních deset minut, pokud je stav 2:2. Mění, jen když první nestačí. V baseballu se nadhoz točí podle reakcí soupeřů, podle unavenosti, podle taktiky. Špička může přijít i na konci, když se hájí výhra. „Takže jako gólman je spíš chytač. Tady to srovnání s nadhozem hodně pokulhává,“ navrhne Budský.
A role nadhazovače jako přenesené kopie Vladimíra Dzurilly, který si zamkne branku, vychytá čisté konto a umožní outsiderovi z Československa porazit Kanadu 1:0? „Také to tak úplně není,“ kroutí hlavou Budský. „Mohu házet skvěle, ale když mi nezafunguje obrana, jsem namydlený. Jako támhleten Rus,“ řekne a pokyne hlavou k hřišti, kde právě hráli domácí Viladecans proti týmu Vvia Balašika. Ruský nadhazovač, vzteklý z děravé obrany, utekl ke střídačce a po hráči, který mu jeho práci nejvíc kazil, hodil helmu. Nebýt chyb ostatních, mohl být sám hvězdou.
CO ZVLÁDNE NADHAZOVAČ
rychlost nadhozu 145-155 km/h
nadhozů na zápas cca 90-120
doba regenerace 4 dny
Čísla jsou orientační, mění se podle průběhu zápasu nebo soutěže.
