To je závod s názvem Maxiavalanche Vallnord v Andoře, na jehož startu nechybějí ani tři bikeři z východní Moravy. Vedle zkušeného dua Michal Červenka a Tomáš Musil pojede i junior Zdeněk Bělák mladší z Fryštáku.
"Nikdy jsem nic podobného nezkusil. Takže závod si chci užít, nezranit se a vybojovat co nejlepší výsledek," plánuje Bělák.
Závod patří do série Avalanche Cup, což je pohár závodů ve sjezdu z vrcholů hor s hromadným startem. Jen pro zajímavost: minulý díl ve Velké Británii vyhrál desetinásobný mistr světa ve sjezdu a zároveň vítěz Barum rally 2007 Nicolas Vouilloz.
"Bylo by hezké, kdyby jel znovu. Rád bych jej viděl," přeje si Bělák. V horském prostředí nadějný biker završí netypický přechod. Začínal jako hokejový brankář, talent mu nechyběl. Jenže hokej ho přestal bavit, raději přesedl na kolo.
"Dvakrát denně na trénink, to byl stereotyp," vysvětluje student zlínské průmyslovky, který už se tři roky věnuje výhradně cyklistice. "Poslední rok, co jsem chytal, mě mnohem víc zajímalo kolo," doplnil.
Zaujal jej především seriál WBC, který se letos jede pod názvem Meatfly WoodBike Series. Jde o odrůdu sjezdu, v níž se nezávodí na stejné trati, ale na více úsecích stylem rychlostních zkoušek.
"Líbí se mi, že pokaždé jedeme někde jinde," vysvětlil Bělák, který v letošní sezoně vede juniorskou klasifikaci. "Mám rád technické tratě, které tady většinou nechybí."
Vedle toho nevynechává ani klasické sjezdy. Ale místo Českého poháru si vybral Slovenský. Na tamní podniky to totiž není tak daleko jako na ty domácí, které se jedou v Krušných horách nebo Krkonoších. A za druhé ve východní části bývalé federace závodí větší konkurence.
Zatímco v tuzemsku bojuje 35 juniorů, na Slovensku je jich 90. "Taky tam mají zajímavější tratě v nádherném prostředí, místa se navíc každým rokem obměňují," popsal Bělák, jenž je v průběžném pořadí na 12. místě. "Konkurence je opravdu kvalitní. Když budu na konci sezony do desítky, budu spokojený."
Talentovaný cyklista, který je členem stáje Speedbike team Fryšták, jde vzhůru i díky tomu, že se mu vyhýbají vážnější zranění. Loni sice padal často, ale bez vážnějších následků. Nejhorší úraz jej postihl před čtyřmi lety, kdy si zlomil klíční kost.
"Ale to nebylo na závodech. Předváděl jsem se kamarádům," vzpomíná provinile.
A hned přidává důvod, proč se mu zranění na tratích vyhýbají. "Cítím v sobě určité obavy, což mě limituje." Ale to neznamená, že odvaha mu chybí. Právě naopak. A v Andoře o víkendu ji nepochybně ukáže. A třeba vykročí i ke svému snu – pravidelnému účinkování ve Světovém poháru.
