O Nadalových zraněních se mluví už dlouho. Teď je mu dvaadvacet. Bude hrát i po třicítce?
Určitě ne, dávám mu maximálně tři sezony. Kolena jsou jedna věc. Druhá je, že mu stále narůstají drobná zranění, která nijak neléčí.
Jaká zranění?
Má vypracované a velké svaly na nohou. Což není špatně, k tomu má však velmi malá chodidla. Váhu tak není kam rozprostřít a nápory na úpon jsou příliš velké. Problémem je i jeho herní styl: agresivní a výbušný. Namáhá jím celý svalový řetězec na levé straně, což se začne projevovat na tom nejslabším místě, právě v kolenech. Pak se bolest postupně šíří dál.
Federer díky svému stylu takové problémy mít asi nebude...
Nemůže je mít. Při jeho čisté a neupracované hře je téměř nemožné se zranit. Má vypilovanou techniku, údery takřka ideální, výborně využívá sílu a má daleko menší spotřebu energie. U Federera jsem byl za osm let práce ve světovém tenisu na kurtu snad dvakrát.
Dá se u Nadala s těmi zraněními vůbec něco dělat?
Dá. Problémem je jeho program, už jsem mu to několikrát říkal. Jenže u něj je hrozně složité dostat mu do hlavy, že by měl na dva měsíce úplně přestat, udělat si rehabilitační program, začít pak trénovat zase pomalu, postupně... Přitom by si tím prodloužil kariéru klidně o dvě sezony.
Začít trénovat pomalu, postupně? To si u Nadala nedovedu představit.
Není zvyklý dělat pomalé pohyby, zkoušet na tréninku třeba jen podání. Hned chce jít naplno. Je jako gladiátor lačný po boji. Pořád si ta zranění přidržuje nějakými tejpy, ale stále s nimi hraje. To není léčení, ale udržování na kritickém bodu. Jako kdyžmáte chřipku a pořád chodíte do práce, do zimy, místo abyste doma v posteli pil teplý čaj.
Ono se to dá pochopit. Kdyby si dal pauzu, v žebříčku by mu vypadly body z loňské sezony, mohl by přijít o místo světové jedničky, nevydělal by dolary...
To je další věc, pravidla tenisu nejsou na zranění ideální. Když hráč vidí, že by mu vypadlo hodně bodů, radši si vezme ten tejp, zatne zuby, bude hrát a za pár let bude trpět. Nadal je navíc hrozně odpovědný.
Jak to myslíte?
Ošetřoval jsem ho na turnaji ve Stuttgartu ve druhém kole a řekl jsem mu, aby nepokračoval. Neposlechl, turnaj sice vyhrál, ale kulhal, věděl, že je na tom špatně a žemu to do budoucna uškodí. Ale dostal od pořadatelů startovné a cítil odpovědnost.
Bylo mu hloupé skončit ve druhém kole a odjet.
Pozorujete, že se zdraví hráčů postupem let horší? Že je tenis čím dál tím náročnější?
O tom není pochyb. Když se podíváte na tenis před třiceti lety, je teď mnohem agresivnější. Kalendář je horší, špatně zorganizovaný. Jsou malá rozmezí mezi grandslamovými turnaji, časté přelety mezi kontinenty, mění se povrchy, balony i nadmořské výšky. Hráči to sami vidí. V dotaznících už dnes vyplňují, že je pro ně fyzioterapeut a dobrá rehabilitace důležitější než kondiční trenér.
Česká kladiva. Tak se někdy říká rukám lékaře NovotnéhoJohn McEnroe o jeho rukou říká, že jsou zlaté. Marat Safin zase, že to jsou česká kladiva. "Něco na tom je," pokyvuje lékař Michal Novotný. "Když pracuju, tak to opravdu bolí." Novotný už osm let léčí nejlepší světové tenisty. Připravuje je před zápasy, dává dohromady po nich, když je potřeba, ošetří je přímo na kurtu. Protahuje je, láme, ohýbá, obstřikuje, obvazuje, oni při tom křiví obličej. Výsledkem však bývá to, že jsou schopni hrát dál. Jezdí na největší turnaje, teď byl například hlavním fyzioterapeutem při Australian Open. Když se Federer, Nadal či Djokovič obrátí k rozhodčímu s žádostí o lékaře, často dodají: "Chci Michala." Novotný už u nich má jméno. "Několika jsem pomohl se zraněním, s nímž jim jiní nepomohli. Od té doby ke mně mají důvěru." Pomáhá mu španělština
"Když proti vám sedí hráč, který není schopný vysvětlit, co mu je a kde ho bolí, moc mu nepomůžete." I tenisté, kteří mluví plynně, občas koktají jako prvňáčci. Lékaře si totiž volají, ačkoliv je nic nebolí. Většinou když se jim nedaří – aby soupeře vyvedli z tempa. "Dřív si to ke mně dovolili častěji," vzpomíná Novotný. "Ale jak zjistili, že něco umím, už mi tolik nelžou." Přesto se za roky, kdy ošetřuje nejlepší tenisty, naučil několika pravidlům. "Nejdřív se podívám, co je to za hráče." Jinými slovy, jsou tenisté čestní a méně čestní. "Když si mě zavolá třeba Němec Kiefer, vím, že mu na padesát procent nic není. Naopak když chce ošetřit Federer, tak už je to hodně vážné. Ten by si zranění nevymyslel." Druhé pravidlo zní: při vstupu na kurt otočit hlavu k tabuli se stavem zápasu. I tady platí poučka. Pokud volá hráč, který jde na podání, je pravděpodobnější, že tam bolest opravdu bude. Na servis se totiž potřebujete soustředit, a ne se zdržovat vymyšleným zraněním. Novotný si nechá vysvětlit, nejen co tenistu bolí, ale také při jakém pohybu se mu to stalo. "Jako fyzioterapeut vím, jaké svaly a úpony kdy pracují," popisuje. "Když někdo ukazuje na přední rameno a řekne, že ho tam píchlo při servisu s rotací, vím, že se to nestává. Tam je bolest spíš zezadu." Stejné je to s loktem, když tenista mluví o forhendu a ukazuje na vnější část. Tenisový loket mají spíš amatéři, profesionály postihuje takzvaný loket golfový. Proč ta přísnost? Lékaři mají ve smlouvě, že musí brát ohled na oba soupeře. Neměli by tedy fiktivně ošetřovat deset minut jednoho, když vědí, že druhému pauza ublíží. Před sportem se neprotahujte
A protože chtěl cestovat, poslal životopis na mužskou tenisovou asociaci ATP. Složil zkoušky v Monte Carlu, jel na první turnaj do Indie a u tenisu už zůstal. "Ze dvou hráčů jsem byl na začátku nervózní a klepaly se mi z nich ruce," vzpomíná. "Z Agassiho, který si nechával před každým zápasem ošetřovat prsty a plochy na nohou, a z Kafelnikova. Z Australian Open letěl do Acapulka, pak se vrací na Davisův pohár do Ostravy, vzápětí odlétá do IndianWells... Kromě tenisu má rehabilitační kliniku, vede školení a s fyzioterapeutem Marie Šarapovové si založil lékařskou společnost. To vše by musel hodit do koše, kdyby kývl na nedávnou nabídku Realu Madrid: dělat hlavního lékaře jednomu z nejlepších fotbalových týmů světa. Nakonec velké peníze odmítl, ale bude klubu pomáhat se zraněními páteře a ramene. S rodinou tedy i dál zůstává na Tenerife. Jeho manželka Lucilia je Portugalka, poznali se na turnaji v Estorilu a rok a měsíc po prvním setkání už měli po svatbě i porodu syna Massima. Jsou mu dva roky a za pár měsíců bude mít sourozence. Novotný rád čte lékařské studie, sám je píše. A občas vás překvapí. "Před sportovním výkonem se neprotahujte," řekne jakoby nic. Prosím? "Ano, neprotahujte. Spíš vám to uškodí." Vždyť se přece říká, že se někdo zranil, protože se pořádně neprotáhl! "Právě to je hloupost." Nechme tedy lékaře, ať nám to vysvětlí. "Zjistilo se, že po protažení se výbušnost svalů sníží o dvacet procent, a to už hodinu od strečinku. Zmenší se výkon a zvětší se riziko zranění. Protahování odložte až po výkonu, před ním je lepší sval zahřát. Zaskákat si přes švihadlo, udělat pár dřepů, pár minut se proběhnout. Před tenisem třeba párkrát oběhnout kurt a kroužit přitom rukama. Když se kloub rychle pohybuje, tekutina kolem něj se zahřeje, je řidší a sval je teplejší." Jedno staré rčení však podle Novotného platí pořád. Vrcholovým sportem k invaliditě. "Sport sám o sobě zdravý je," říká. "Ale člověk, který si jde třikrát týdně zaplavat a zaběhat, je na tom líp než vrcholový tenista. Je to jako srovnávat auto na výlety s autem pro rallye. To taky víc trpí a brzo jde do šrotu." Auto, které v dnešním tenise trpí nejvíc, je španělské značky. Rafael Nadal. Karoserie samá náplast, obvaz, tejp. Desítky z nich vázal právě Novotný. A ještě jich – nejen u Nadala – hodně vázat bude. |
