Kolik jich ještě plánujete?
(směje se) Co já vím? Nebudu jako Dominik Hašek, abych pořád říkal, že končím, a pak zase přišel. Nevím, když to půjde, rád bych u střelby zůstal třeba do padesáti, i když jsou to "jen" čtyři roky.
Takže byste rád vyrazil do Londýna na olympijské hry 2012?
Samozřejmě. Pokud by zdraví dovolilo, vůbec bych se tomu nebránil. Londýn bych zkusil rád.
Střelba asi není natolik fyzicky náročná, aby vás od Londýna oddělil věk.
Určitě ne. Je potřeba mít pevné nervy a čistou hlavu. Fyzička být musí, ale ne atletická.
Neztrácí sportovec s věkem schopnost rychlé reakce?
Samozřejmě, že ano. Musíte to cvičit a je to spojené i se zrakem, který věkem slábne. Souvisí to s návštěvami lékařů i s cvičebními metodami. Reakci a rychlost zkouším na počítači. S věkem se to musí cvičit.
Jak vypadá trénink na počítači?
Trénuju reakce, mám program a třeba se snažím rychle chytit myší pohybující se bod nebo rychle zareagovat stiskem tlačítka na klávesnici.
Využíváte jako váš střelecký kolega Jan Sychra i systém biofeedback, což je vlastně ovládání počítače pouhou myslí?
Používám, je to dobré na tříbení mozku a zklidnění organismu. Ani pan Sychra ani já už nejsme nejmladší a tohle nám pomáhá. Naučíte se tam zklidnit, když ovládáte třeba autíčko na obrazovce a počítač to snímá.
S jakými cíly vstupujete do letošní sezony?
Dostat se na mistrovství Evropy i na světový šampionát a uspět v evropských pohárech. Hlavně se chci dostat na Evropu a na svět, protože to bude docela těžký. Všichni stojíme na jedné čáře, v sobotu začínáme prvním nominačním závodem, které jsou tři. Z nich se vybere pět lidí, kteří pojedou na světový pohár do Běloruska a tři lidi na mistrovství Evropy. A protože je Evropa dřív než svět, tak následně bude jen jeden nominační závod na mistrovství světa, a když se uspěje v Evropě, tak se vítězná sestava nemění a pojede i na svět do Mariboru.
Střelnici v Mariboru velmi dobře znáte, čeští střelci se na ni jezdí pravidelně připravovat. To by mohla být vaše výhoda, ne?
To ano, to by pro Čechy určitě výhoda byla.
Leoš Hlaváček- sportovní střelec na skeet
|
Všichni střelci, kteří mají ruce a nohy a jsou zdraví, tam pojedou bojovat o nominaci.
V roce 2002 jste vyrovnal absolutním nástřelem 125 bodů světový rekord ve skeetu. Myslíte, že se letos k takovému číslu znovu prostřílíte?
Každopádně bych byl rád. S takovým cílem vstupuju do každé sezony. Příprava byla dobrá. Pevně věřím, že tu nejvyšší metu budu atakovat.
Vy jste i vášnivý myslivec. Jaké jsou vaše poslední trofeje v tomhle oboru?
Letos lovecká sezona ještě nezačala, ale na konci loňského roku bylo nějaké to prasátko střelené. A to je pro mě nejhezčí lov, to jsem moc spokojenej.
Je to těžší než střílet na asfaltové holuby?
Co se týče střelby do zvěře, to není to pravé ořechové. Já chodím do lesa zrelaxovat, a když tam je nějaká šance na odstřel, zmáčknu to. Ale že bych střílet musel, to v žádném případě. Je to koníček, ale není spojený se zabíjením, ale spíš s ochranou zvěře. Dřív to bylo jiné, ale člověk dospívá, obrací se to v něm a říká si, že to zvíře musí mít taky nějakou šanci. Nic mladého nestřílím. Nejhezčí zážitek je, když si jdu v létě ve čtyři hodiny ráno sednout na posed, vychází slunce, z kukuřice vyjde bažant, pak přijde zajíček, pak srna se srnčetem, to je nádhera. Do toho se v žádným případě nestřílí.
Střelbu dělal na špičkové úrovni i váš syn. Ale nyní už se na závodech tolik neobjevuje. Proč?
V roce 2005 vybojoval na mistrovství Evropy juniorů stříbrnou medaili. To mu bylo 19 let a ve střelbě měl obrovské šance. Jenže pak se nedostal jako instruktor k nám do střediska a získal velmi lukrativní zaměstnání jako manažer. Střílení ustoupilo do pozadí, protože práce vyžaduje spoustu času, a proto už to vrcholově dělat nebude. Do 22 let střílel poctivě a byl jeden z nejtalentovanějších v republice, ale všechny ty okolnosti ho asi položily a vítr ho zavál mimo střelecký svět.
Říkáte to dost zklamaně?
Každý otec by byl rád, kdyby jeho dítě šlo v jeho šlépějích. Ale nemůžete nikoho do ničeho nutit, to k ničemu nevede. Jeden rok jsem to chtěl, ale docela se mi to vymstilo. Mám třeba souseda, jehož syn se oběsil, to mi ukázalo, že ... (nedopoví). Pak si to uvědomíte, že to děcko má svůj život a vy se tomu musíte přizpůsobit, přistupovat k tomu diplomaticky a psychologicky, což se právě učíte s věkem a pomáhá k tomu i ten biofeedback. Pak dospějete k názoru, že nemá cenu nikoho nutit. Když děcko dostane pár kopanců od života, tak je to jen dobře. Ale on byl opravdu dobrej, a je pořád dobrej. Když přijede na závod s minimální tréninkovou zátěží, tak se vyrovnává nám, profesionálům.
Na mnoho sportů dopadla finanční krize. Jak ji vnímají střelci? Váš sport není zrovna nejlevnější...
Ani mi o tom nemluvte. Střelecký svaz nám oznámil, že na letošní sezonu finance chybí. Takže kromě Davida Kosteleckého, olympijského vítěze, si všichni musíme platit vše ze svých prostředků nebo si zajistit sponzory. Není to sranda a bude hůř. Uvidíme, jak se s tím popereme. Příprava zatím byla dobrá a finance se na ni našly. Na domácí závody peníze jsou, ale na zahraniční akce ne. Ale já jsem ochotnej tomu sportu něco dát. On dal něco mě, tak mu rád něco vrátím a jsem ochoten mu něco obětovat . Pro mě je střílení život a já mu za to musím na oplátku něco dát.
