Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nablýskaná show Turnaj mistrů. Jak vypadá luxusní tenisové divadlo

PŘÍCHOD. Japonský tenista Kei Nišikori vstupuje na kurt před zápasem na Turnaji mistrů s Berdychem. | foto: Reuters

20 2015
Londýn (Od našeho zpravodaje) - Tenisová show, při níž se hráči cítí jako rockové hvězdy. Továrna na peníze, kde si náhradník vydělá víc než vítěz menšího turnaje. Divadlo, které rok co rok láká čtvrt milionu diváků. Londýnský Turnaj mistrů se stal fenoménem, ač ho ne všichni milují.

Pětihvězdičkový hotel Savoy leží na břehu Temže. Bydleli v něm Bob Dylan, Marilyn Monroe, Charlie Chaplin či členové Beatles.

V těchto dnech v něm přebývají nejlepší tenisté planety. Savoy, místo s více než stoletou historií a krásným výhledem na Temži, letos nahradil hotel Mariott, kde hráči bydleli dřív. „A je opravdu krásný,“ rozplýval se Andy Murray.

Luxusní pokoje, posilovna otevřená 24 hodin denně, bazén, možnost lázeňských procedur, sedm různých restaurací... To je jen část luxusu, kterou tenistům Savoy nabízí.

A hotel je jen částí přepychu, jehož se jim v Londýně dostává.

Show, kterou lidé milují

Vlastní bodyguard. Vlastní šatna. Vlastní řidič. To vše mají k dispozici vyvolení, kteří se na závěrečný podnik sezony kvalifikovali.

Unikátní je pak způsob dopravy na stadion. Ulice Londýna jsou přeplněné, a tak každou hodinu vyráží ze Savoye do O2 areny loď. Plavba trvá zhruba 40 minut a na jejím konci vystoupí hráči takřka u haly, která leží na břehu Temže.

Jistě, za luxus se platí i povinnostmi. Sponzorských či mediálních aktivit je v Londýně víc než jinde, což je logické: „Všichni fanoušci by měli vědět, kdo tu hraje. Nejde jen o Federera a Djokoviče. Ale aby věděli i to, kdo je Berdych, kdo je Ferrer, jak hrají,“ míní renomovaný tenisový novinář Matt Cronin.

Fotogalerie

Turnaj mistrů 2015

Jenže povinnosti jsou vykoupeny chvílemi, kdy se hráči mohou cítit jako rockové hvězdy. Přicházejí hlavně se začátkem jejich zápasů, když kráčí ze šatny na dvorec. Do tmy a ticha na stadionu se v těch momentech ozývají jen rány, které připomínají tlukot srdce. Napětí před příchodem hvězd vrcholí.

A pak se to stane. Vchod na kurt zahalí obláček dýmu, arénou se rozezní hlasitá hudba a hráč za hromového potlesku vstupuje na dvorec. Kráčí po modře nasvíceném molu, kolem něhož svítí jeho jméno.

To je show, kterou lidé milují.

Však jich také každý rok přichází do O2 areny zhruba čtvrt milionu. A žije to i v přilehlé fanzóně, kde lze sledovat tréninky hráčů, otestovat své tenisové znalosti, nechat si změřit rychlost podání, nebo si dokonce na zmenšeném kurtu zahrát.

Proč stěhovat, když se daří?

Ceny lístků na zápasy sahají na jednom z distribučních portálů Viagogo od pár stovek korun k několika tisícům. Ale ať už jde o méně atraktivní utkání, či o souboj největších hvězd, takřka vždy se aréna pro 17 800 diváků zaplní až po okraj. Jaký rozdíl oproti leckdy prázdným a ospalým tribunám na Turnaji mistryň v Singapuru...

I proto se v Londýně hraje letos Turnaj mistrů už posedmé a ještě alespoň třikrát bude. Jen New York hostil závěrečný podnik sezony déle (1977–1989).

„Od přesunu do O2 se turnaji mimořádně daří. Láká rekordní návštěvy, je na něm neuvěřitelná atmosféra. A sledovanost v televizi loni poprvé přesáhla 100 milionů diváků,“ pochvaloval si Chris Kermode, šéf ATP. „V současnosti není lepší místo, kde by se mohl hrát.“

Okolo turnaje se točí obrovské peníze. Pokud někdo vyhraje všech pět zápasů, polepší si na prize money asi o 57 milionů korun. Ale ani ostatní se nemají špatně. Jen odměna za účast činí čtyři miliony. A dokonce i první náhradník Richard Gasquet dostane zhruba 2,4 milionu korun, víc než vítěz menších turnajů v Estorilu či Montpellieru.

Přesto není v Londýně vše ideální, koneckonců ani výdělky, které podléhají vysokým daním. A rovněž O2 arena – místo oblíbené fanoušky, ale kritizované některými hráči. Pomalejší povrch příliš nesedí agresivně hrajícím tenistům.

Loni na to doplatili Marin Čilič či Milos Raonic, opakovaně se s tím pere Tomáš Berdych. „Výsledky tu i proto velké nemá. Myslím, že kdyby to byl obyčejný turnaj, tak by sem nejezdil,“ řekl jeho otec Martin.

Jakkoliv podmínky v hale mít rád nemusí, i šestinásobný účastník Berdych uznává, že podobně atraktivní lokalita by se hledala těžko: „Kvůli zápasům před takovým publikem sport děláme.“

To je odměna - jedna z mnoha - za příslušnost k tenisové smetánce.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze