Vlastně seděly dvě legendy vedle sebe. Sally Pearsonová, nejlepší světová atletka roku 2011, si přesto vzala slovo a rozesmála přítomné: "Je úžasné mít po boku Jana Železného. Vždyť si ještě dobře pamatuji, jak jsme za ním s mojí kamarádkou oštěpařkou na mistrovství světa 2009 bežely a já musela poprosit o společnou fotku. Ona se totiž hrozně styděla."
Od té doby se leccos změnilo. Pearsonová patří mezi nejzářivější sprinterky současnosti, dobyla zlato světové (2011) i olympijské (2012). "Ale popravdě mě víc změnilo stříbro z Pekingu. Tehdy jsem po svém prvním velkém finále zjistila, že můžu být mezi nejlepšími na světě," líčí Pearsonová. "Získala jsem sebevědomí, víru v sebe sama. Londýn byl satisfakcí v tom, že se všechna dřina vyplatila."
Na Zlaté tretře doufají, že by mohla zlomit jeden z nejstarších rekordů mítinku, na stovce překážek zůstává nejlepším čas 12,65 Polky Rabsztynové z roku 1980. Jenže tohle přání komplikuje fakt, že Australanku letos trápí zranění. V únoru si natrhla zadní stehenní sval a později se jí totéž - naštěstí v menší míře - obnovilo.
"Původní plán zněl, že do Ostravy přijedu atakovat světový rekord. Vím, že je tu dráha hodně rychlá," připomíná Pearsonová, že nad překážkami Zlaté tretry prolomil nejlepší světový výkon Kubánec Robles. "Kvůli zranění jsem však teď v jiné situaci, začínám sezonu. Takže slíbit bohužel nic nemůžu, ale udělám pro to maximum. Vím, že tady rekord může padnout. Uvidíme ve čtvrtek."
Koulařka z Nového Zélandu: Těším se i na Fibingerovou
Koulařka Valerie Adamsová na mítinku Diamantové ligy v americkém Eugene.
Urostlá koulařka Adamsová patří do vzácné kategorie světových šampionů v mládežnické, juniorské i dospělé kategorii (do tohoto „zlatého klubu“ náleží i další hvězda Zlaté tretry Jelena Isinbajevová). Od roku 2007 je neohroženou vládkyní všech velkých akcí – Adamsová vyhrála tři světové šampionáty a hlavně obě olympiády v Pekingu i v Londýně.
Ovšem její cesta k londýnskému triumfu byla spletitá: zlato dostala dodatečně poté, co se ukázalo, že Běloruska Ostapčuková dopovala. "Nebylo to úplně takové, jako když zvítězíte na stadionu," přiznala Adamsová. "Ale i tak jsem si to moc užila. Celý Nový Zéland stál za mnou. Snad i moje úspěchy přispívají k tomu, že se pozice atletiky v mé vlasti lepší. I když jedničkou samozřejmě je a bude ragby. Na Novém Zélandu pro nás znamená to, co pro vás v Evropě fotbal."
Adamsová domů létá až po sezoně, trénuje ve Švýcarsku. Teď se těší, že na mistrovství světa v Moskvě prodlouží svou zlatou šňůru: "Cítím tlak, abych pořád vítězila, ale ten akceptuji. I to, že letos další tři koulařky přehodily dvacet metrů a nahánějí mě. I když vím, že to bude hodně těžké, cítím se ve formě."
Její první návštěva Česka má pro novozélanskou atletku speciální rozměr: na vítkovickém stadionu vyrůstala koulařská šampionka Helena Fibingerová. "Je to top legenda mojí disciplíny," říká Adamsová. "V roce 2005 mi předávala medaili na mistrovství světa a těším se, až se tu s ní zase uvidím."
A další výzva? Vedle ní sedící šéf mítinku Jan Železný. Tři světová zlata jako on už Adamsová má, třetí olympijský triumf může přidat v Riu. "Tyhle hry jsou pořád ještě trochu daleko. Ale já chci pořád dělat atletiku nejlépe, jak to jen jde. Což znamená vítězit."
