Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Na skále si připadám svobodný, říká horolezecký „Harry Potter“

Adam Ondra, sportovní lezec | foto: climb.sk

12 2009
Říkají mu Harry Potter a je mu šestnáct. Jenže on o téhle pohádkové postavě nikdy nepřečetl ani jeden díl. Místo toho pořád leze po skalách nebo umělých stěnách a je to čerstvý vicemistr světa ve sportovním lezení na obtížnost. Adam Ondra z Brna.

Na začátku týdne se Ondra vrátil z Číny. Dvojnásobný juniorský mistr světa se poprvé představil mezi dospělými. A až na jednoho všechny pokořil.

Jeho úkolem bylo vylézt po sedmnáctimetrové stěně až nahoru po cestě, kterou postavili pořadatelé.

Adam Ondra na umělé stěně...


"V kvalifikaci a v semifinále se mi to povedlo. Ale ve finále jsem už zůstal kousek pod vrcholem," vypráví mladík. Proč ani napotřetí nedokázal zdolat vrchol? "Už prostě došla síla," prohodí Ondra, chlapec s vizáží kouzelníka, který je největším současným dětským hrdinou.

Jak dlouho už se mu přezdívá Harry Potter? "Asi tři nebo čtyři roky, ale je zajímavé, že doma v Česku mi takhle nikdo neřekne. Přišli s tím Španělé. Možná tak trochu vypadám nebo si mysleli, že v tom, jak rychle lezu, je nějaká magie," směje se.

Magie v tom nejspíš nebude, jenže je fakt, že leze opravdu rychle. Tak dobře a rychle, že s vrstevníky už neleze, občas trénuje s dalším brněnským lezcem Tomášem Mrázkem.

Trenéra taky nemá. "V podstatě jsem trenérem sám sobě," utrousí student Gymnázia Matyáše Lercha. Prakticky  jedinými sparingpartnery tak Adamovi zůstávají rodiče, díky nimž se k lezení dostal. "Oba jsou horolezci a brávali mě s sebou do skal už od mala. A otravoval jsem je tak dlouho, až jsem si to mohl vyzkoušet. Poprvé to mohlo být tak ve čtyřech letech," vzpomíná na začátky.

...a na přírodní skále

Prakticky
"Nejdřív to bylo takové pohupování na laně a postupně jsem začal lézt sám," vykládá. Možná překvapivě ho však nezaujal film Jak vytrhnout velrybě stoličku, kde učarovaly skály tehdejšímu hrdinovi dětských filmů Tomáši Holému.

Jestli to vydrželo jemu, nikdo neví, Adama však lezení naprosto pohltilo, tráví s ním v podstatě veškerý volný čas. "Doma lezu v Moravském krasu, ale v zahraničí je mnohem víc terénů, a lepších," tvrdí.

A kam tedy jezdí nejčastěji? "Každý pátek sedneme do auta a jedeme do Rakouska do Alp, v neděli se vracíme. A nejlepší terény jsou ve Španělsku, tam se dostanu tak dvakrát třikrát za rok," vypráví zasvěceně.

Ač se závody lezou na umělých stěnách, mnohem víc miluje přírodní skály. "Je lepší, když člověk může být v přírodě, připadá si svobodnější. A když vyleze nahoru, může se krásně rozhlédnout," nechybí mu romantická duše horolezce.

Pro gymnazistu je lezení zatím hlavně zábavou, na kterou už mu přispívají i sponzoři. Ale plánuje, že by se lezením chtěl po maturitě živit.
Proč ne, výjimečnou osobností tohoto sportu je už ve svých šestnácti.

"Buď člověk může mít výhry ze závodů, nebo peníze přímo od sponzorů.
Dělají se také přednášky, kterými se dá slušně vydělat, ukazujete, na jakých zajímavých místech jste byli," přemýšlí o své budoucnosti.

Ta nejbližší ho čeká ve Francii a Jižní Africe, v srpnu bude putovat po Evropě po závodech Světového poháru. Brna si tak v létě opravdu neužije.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze