Ještě pár týdnů před šampionátem se kapitánka Kateřina Bucková zasnila nad vidinou medaile. Jenže nejprve skončila v české reprezentaci - vinou zranění - ona. A poté se rozplynul i sen o cenném kovu.
Sama Krempaská byla už před akcí zdrženlivější. "Myslím, že do šestého místa by to byl pro nás úspěch." Ani tenhle cíl se ale splnit nepovedlo. "Je to neúspěch a my musíme udělat jeho velkou analýzu," dodává dnes.
Konečná česká bilance na ME? Jedna vydřená výhra a k ní pět porážek, z toho čtyři s nulou na straně českých setů. Tomu odpovídá i hodnocení Krempaské: "Hráčky si asi myslely, že jim to na mistrovství Evropy půjde snadno a neuvědomily se, že to je turnaj úplně o něčem jiném," shrnuje polskou misi.
"Družstvo mohlo překvapit svou bojovností a nasazením," říká česká trenérka. Jenže její naděje se v realitu nepřetavily. "Pro mě to bylo velké zklamání, že jsem málokdy viděla kolektivní výkon," hledá Krempaská největší problém svého výběru. "Na hřišti tak kolikrát bylo šest hráček, ne jeden tým."
Nepřítomnost zraněné blokařky Buckové byla nejspíš větší ztrátou, než se čekalo. "Katka byla nejenom kapitánkou, ale i velkou osobností družstva. Hráčky v těžkých chvílích potřebovaly někoho, kdo by je podržel. Samozřejmě trenéři tuto práci dělali, ale osobnost
na hřišti chybí," povzdechla si Krempaská.
O vůdčí roli se snažila nová kapitánka Jana Šenková, která se však podle své trenérky potýkala s herními výkyvy. "Proto její úloha nebyla taková, jakou bychom si od ní všichni přáli. Když na hřišti nebyla, bylo to postaveno na mladých holkách, které se s psychikou nedokázaly vždy vyrovnat."
Česká reprezentace, která se spoléhá na generaci jedna- až pětadvacetiletých hráček, tak nedokázala svou hrou konkurovat těm nejlepším. "Některé týmy jsou ve stejné sestavě pět, šest let a to je pak vidět na kvalitě celého družstva," soudí Krempaská.
Trenérka přiznává i nervozitu v prvním zápase na ME jímž bylo derby mezi Českem a Slovenskem. "Byl to vyhraný zápas, jenže koncovka čtvrtého setu nám od stavu 23:21 nevyšla a pátý se nám totálně nevydařil," posteskne si.
Velkou pochvalu si Češky vysloužily pouze za obrat v zápase proti Ázerbájdžánu. "Jednou nohou jsme byly na cestě domů. Byly to strašné nervy, ale holky ukázaly, že volejbal umí hrát, že umí bojovat," potěšilo Krempaskou.
"Na holkách jsem viděla, že si začaly věřit, I já jsem věřila, že to zlé je za námi, ale věděli jsme, že nás čekají těžké zápasy s velmi zkušenými družstvy," upomíná Krempaská fakt, že proti triu Německo, Itálie a Turecko posléze neuspěly ani vítězky "české" základní skupiny ze Srbska.
"Mohly jsme hrát už uvolněně, psychický nátlak tam nebyl, ale hráčky to nevyužily. Zápasy proti Itálii a Turecku nebyly odevzdané. Holky se snažily. Ani italský trenér nás nehodnotil negativně. Říkal, že jsme mladý tým, perspektivní, který ale postrádal jednu, dvě persony," shrnuje Krempaská.
V šesti vystoupeních na evropském mistrovství potěšila Krempaskou přihrávka ("V porovnání s ostatními družstvy jsme byly na dobré úrovni.") i výkony blokařek ("Zahrály velmi dobře. Škoda jen, že je naše nahrávačky víc nevyužily v útoku.").
Zklamáním byly naopak české výkony na servisu a na útoku ("Že na tomto postu zaostáváme, bylo vidět skoro ve všech zápasech. Ani po dobré přihrávce si nedovedeme poradit s obranou soupeře, problémy
dělaly i dohrávky.").
Nepřesvědčivý výkon podala předpokládaná nahrávačská jednička Lucie Mühlsteinová. "Se svojí úlohou se nedokázala vyrovnat, tak jako na kvalifikaci na MS," soudí Krempaská.
"Vedli jsme ji k rychlejší hře prvním sledem a ke kombinační hře, ale možná se ukázala ještě její nevelká zkušenost. Bylo to její první ME. Příchod Jelínkové do třetího setu proti Ázerbájdžánu přinesl oživení, přispěla k našemu vítězství."
Po šampionátu Krempaské skončila smlouva u reprezentace. "Myšlenky po neúspěchu byly různé. Člověk je zklamaný, Ale do mistrovství světa bych ráda s týmem ještě pracovala, chtěla bych neúspěch na Evropě napravit, připravit družstvo na kvalifikaci ME, ale samozřejmě bude záležet od volejbalového svazu, jestli mi dá ještě důvěru" říká.
"Naše holky si musí uvědomit, že Italky vyhrály kolektivním výkonem a že psychiky zvládaly těžké zápasy. Holandská kapitánka Manon Flierová sice získala cenu pro nejužitečnější hráčku, ale jako týmu jim to tak dobře nefungovalo. Já jsem vždycky kladla důraz na kolektivní výkon. Ten se nám podařil na kvalifikačním turnaji pro mistrovství světa, ale v Polsku nikoli," shrnuje Krempaská, kde se hodlá inspirovat pro novou sezonu.
