"Alespoň něco je pozitivního na těch zdravotních lapáliích – nebýt jich, asi bych hned po obřadu přijel domů, sbalil si tašku a vyrazil na nějaký turnaj. Takhle jsme si to s Nicole skvěle užili," říkal Štěpánek.
MF DNES poskytl první velký rozhovor po svatbě. Probíhal ve čtvrtek ráno po telefonu. Po dvaceti minutách se spojení přerušilo.
"Totálně jste mi těmi otázkami zavařil mobil," smál se Štěpánek. "Omlouvám se, vybil jsem se a nějakou dobu jsem hledal zásuvku." Po dalších deseti minutách už jsme museli skončit definitivně – Štěpánka volali do letadla.
Když se podíváte na prstýnek, co si vybavíte?
Nejdřív mou manželku a pak mi hlavou běží úryvky z obřadu. Jsem rád, že tam mohli být všichni naši nejbližší přátelé, rodiče... Měli jsme radost z toho, jak se to všechno povedlo.
Měl jste trému?
Cítil jsem jemné mrazení, už když jsem vstoupil do Chrámu svatého Víta.
Tím spíš, že vaše partnerka tam nebyla. Měla prý deset minut zpoždění.
Asi tři čtyři minuty, ale byl jsem trochu nervózní spíš z té atmosféry. Důležitosti okamžiku.
Třásl se vám hlas, když jste říkal "ano"?
To ne, ale když jsme společně s Nicole odříkávali slib, cítil jsem, jak se mi hlas třepe. Docela mě to překvapilo. To se mi nestává často.
Ano, diváci vás znají jako velkého šprýmaře. Byl čas na vtípky i v den svatby?
Při obřadu určitě ne, v tom chrámu by to nebylo vhodné. Zábava byla až při hostině. Byli jsme šťastní, že jsme to všechno zvládli. Přece jen je to tlak, aby vše proběhlo, jak má.
Bylo to těžší než čelit při tenise mečbolu?
Určitě! (směje se) To se nedá vůbec srovnávat. Tohle byl mnohem důležitější krok. A věřme, že mě čekal poprvé a naposledy. Navíc to bylo vlastně na posvátném místě. A odříkávali jsme slib sami. Nebyl sice nijak dlouhý – tři čtyři věty – ale i tak bylo docela náročné se v té atmosféře soustředit a říct to všechno správně.
Známé osobnosti zpravidla řeší dilema: udělat velkolepou svatbu, nebo se vzít někde tajně. Co vy?
Myslím, že se to dá těžko utajit. Mohli jsme se vzít někde daleko v cizině, někde na pláži sami dva. To by nám přišlo hodně líto. Chtěli jsme se radovat společně s blízkými. Od začátku pro nás byl Chrám svatého Víta jasná jednička.
Musí se o svatbu na takovém místě nějak speciálně žádat?
Žádnou žádost jsme nepodávali. Pan farář našel termín, kdy byla katedrála volná. Chtěli jsme být oddáni tam, protože Nicole byla v tomto chrámu pokřtěná. Já pokřtěný nebyl, takže jsme museli projít přípravou.
Jak to probíhalo?
Šestkrát nebo sedmkrát jsme se setkali s farářem. Četl nám z Bible. Vyprávěl nám o životě i o tom, co si církev myslí o manželství, co nás čeká. Docela mě to obohatilo. A udělalo to z té svatby ještě důstojnější akt. Pro mě to byl hodně silný zážitek.
Byl jste dojatý?
Měl jsem párkrát slzy na krajíčku. Oči mi svítily, ale nebrečel jsem. Na rozdíl třeba od taťky. Ten byl hodně dojatý, on je hodně emotivní.
Co vám řekl po obřadu?
Řekl: "Hlavně buď trpělivej. Podívej se na nás s mamkou, jsme spolu čtyřicet let." A popřál mi, ať se nám to taky povede. Rodiče jsou pro mě i v tomhle velkým vzorem.
Jaký svatební dar vám udělal největší radost?
Dostali jsme jich spoustu. Všechny nám udělaly radost. Ale nechci někoho upřednostňovat.
Dobrá, tak nejoriginálnější dar?
Nejvíc mě asi překvapil dar od Jaromíra Jágra. Dal mi hokejovou výstroj.
Svou ohranou?
Novou – nechal mi ji udělat na míru.
Kdy ji vyzkoušíte?
Na ledě jsem hodně špatnej. Radši to nebudu pokoušet. Těch zranění jsem měl i bez toho dost. Ale po konci kariéry do toho půjdu. Jarda by mě mohl vzít na stadion, to už snad bude mít taky víc času... I když on je schopný hrát ještě v pětačtyřiceti. Doufám, že mě jednou naučí bruslit.
A vy jeho běhat.
(směje se) Na to on opravdu moc není... Ale ještě k těm dárkům: bylo by nespravedlivé někoho vybírat. Největší dárek bylo to, že jsme tam mohli být všichni spolu.
Všichni? Nejen novináři řešili, že tam chyběl Tomáš Berdych. Asi i jeho překvapilo, že jste ho nepozvali.
Nedělal bych z toho vědu. Na každou svatbu někoho pozvete a někoho ne.
Radek Štěpánek (31)
Na grandslamu byl nejdále ve čtvrtfinále Wimbledonu (2006). Právě v tom roce se dostal na 8. místo na světě, což je jeho nejvyšší postavení na žebříčku ATP. Jako hráč první světové desítky však neodehrál jediný zápas kvůli zranění. V roce 2007 se vrátil do daviscupového týmu, loni pomohl vybojovat postup do finále. Letos ho brzdí zranění, nemoci i únavový syndrom. Zápas hrál naposledy v květnu. Nyní trénuje, aby se mohl vrátit. Minulou sobotu se oženil s bývalou tenistkou Nicole Vaidišovou, s níž chodil tři roky. Předtím byl zasnouben s bývalou světovou jedničkou Martinou Hingisovou. |
Při Davis Cupu jste vypadali jako nerozluční parťáci.
Při Davis Cupu jsme jeden tým, bojujeme bok po boku. Docela často se potkáváme i na turnajích, povídáme si... Nic víc, nic míň. Každý máme prostě své soukromí. Není na tom nic, co by se mělo řešit.
Patříte mezi sportovce, které baví móda. Pro tým Davis Cupu jste nechal ušít retrosaka. Nebyl váš černý oblek až moc klasický?
Extravaganci jsem pro tentokrát vyloučil. Dali jsme na klasiku, protože si to ta chvíle i chrám zasloužily. Do oblečení měla samozřejmě co mluvit hlavně moje nevěsta. A jí to slušelo náramně!
Už máte v peněžence malou svatební fotku?
K svatebním fotkám jsme se bohužel ještě nedostali. Hned druhý den ráno po svatbě jsme odletěli na svatební cestu. Vrátili jsme se ve středu večer a dnes zase odlítám do Ameriky. Nicole zůstává ještě pár dní doma, takže se o to postará. Těším se, až za mnou přiletí a budeme si fotky prohlížet. Jednu si pak do peněženky určitě dám.
Svatební cestu v Řecku jste si dopřáli jen na tři dny. Nebylo vám to líto?
Jak skončí tenisová sezona, odjedeme na delší honeymoon. I tak to bylo moc prima.
Měli jste soukromí, nebo vás lidi poznávali i tam?
Byli jsme na romantickém ostrově Mykonos. Pár lidí nás sice poznalo, ale nikdo nás nerušil.
Tuto sezonu jste se k tenisu vracel už několikrát, pokaždé to něco zhatilo. Jste už zdravý?
Dokončuju léčbu kolene, posiluju okolní svaly, rehabilituju, a hlavně mám do tenisu zase velkou chuť. Začátkem srpna bych měl hrát první turnaj ve Washingtonu a připravit se na US Open, což by měl být vrchol.
I vaše manželka byla skvělou tenistkou. V kariéře byla dokonce sedmou hráčkou světa, o jednu příčku výš, než je vaše maximum. Letos s tenisem skončila. Definitivně?
Záleží na ní, jak se bude cítit. Podpořím ji, ať se rozhodne tak či tak.
Co byste si přál?
Nechci ji nikam tlačit. Ale byl bych samozřejmě rád, kdyby se vrátila. Navzdory tomu, jak byla její kariéra krátká, stihla velké úspěchy i zápasy. Byla výborná hráčka a pořád na to určitě má.
Ty velké zápasy a adrenalin jí nechybějí?
Asi ne, jinak by u tenisu zůstala. Teď si chce od sportu odpočinout. To cestování je únavné. Každý týden jste někde jinde... Ale uvidíme, možná se jednou vrátí.
Nebo ji budeme vídat jen v hledišti, jak vám fandí.
Za to jsem moc rád. Dodává mi to sílu, když vím, že tam je a drží mi palce.
A jí nic nechybí? Nějaká životní náplň místo tenisu?
Zatím se rozkoukává. Zvažuje, jestli se dá na studium nebo bude dělat něco jiného. Až se rozhodne, tak se rozhodne. Nemusí nikam spěchat. Teď si může aspoň víc užívat – má víc času na koníčky i na rodinu.
Možná brzy tyhle starosti vyřeší miminko. Před rokem jste říkal, že byste potomka měl rád, ale že ctíte to správné pořadí. Svatba už byla...
Před týdnem. Ještě jsme se z těch oslav úplně nevzpamatovali.
Takže?
Miminko chceme – jaká by to byla rodina bez miminka. Ale zatím na něm ještě nepracujeme.
Už víte, jestli se usídlíte v Česku, nebo na Floridě jako váš trenér Petr Korda? Anebo v Monte Carlu, kde máte také svou rezidenci? Zatím jsme pořád v jednom kole – všude a nikde. Nicméně bavili jsme se s Nicole, že bychom se moc rádi jednou usadili v Praze.
