Jan Kodeš byl hostem on-line rozhovoru se čtenáři idnes.cz ZDE |
Rovných 800 stran má kniha o kariéře Jana Kodeše. Když se ho však zeptáte na jeho nejcennější fotografii z Davis Cupu, neomylně nalistuje stranu 767. Září z ní dva snímky stříbrných štítků umístěných na podstavci Davisova poháru, na nichž jsou vyryta jména poražených finalistů i vítězů z let 1975 a 1980. Mezi nimi i jeho jméno.
Pouze on zažil coby hráč československého týmu obě finále. Ve Švédsku před 34 lety coby jednička družstva.
Před finálovým zápasem tehdy odjel Björn Borg na dva týdny relaxovat do Keni na safari. Připadá vám to šílené? Zvlášť z dnešního pohledu?
Ne. Finalisté Davis Cupu jsou hotoví hráči, finále je víc o psychice. Borgův odjezd byl nápad jejich kapitána Bergelina, chtěl ho dostat před finále pryč, aby nebyl pod tlakem. Ten tah mu vyšel.
A Borg zařídil dva a půl bodu.
Já věděl, že ho v singlu neporazíme. Ještě v roce 1974 jsem s ním sváděl pětisetové bitvy, ale on byl mladý, hrál doma, všude kolem nás bujela Borgomanie, přišel jejich král. Borg byl silný a věřil si.
Stavěli jste tedy ve finále strategii na tom, že vy i Hřebec porazíte Bengtssona a navrch vyhrajete čtyřhru...
... a tu jsme vyhrát měli!
Jenže před ní vzniklo zbytečně moc rozruchu. V knize o historii Davis Cupu její autor Trengove psal: Češi Švédům zjednodušili situaci, když do čtyřhry postavili vedle Kodeše Zedníka. Tehdy jste o sestavě těsně před čtyřhrou dokonce hlasovali. Byla to chyba?
Určitě. Hlavně ta nejistota. V Davis Cupu je důležité, aby hráči věděli včas, že mají hrát, a strávili to. Třeba už od úterý. Ve Švédsku vzniklo zbytečné napětí, protože kapitán Bolardt byl velmi nerozhodný, pořád řešil, jestli do debla Hřebec, nebo Zedník. Trenér Pavel Korda chtěl Hřebce, ale ten odmítal, necítil se na to.
Zedníka atmosféra semlela?
Nechytil začátek a to je v hale na rychlém povrchu vždy důležité. Rychle jsme se pak vezli dolů.
V následujících letech jste byl často zraněný, tým prohrával v úvodních kolech a kolem sebe jste slyšel: Je ti třicet, měl bys skončit. Připadal jste si už na Davis Cup starý?
Ne. Už jsem nedokázal porážet první hráče soupeřů, jako byl Maďar Tároczy nebo Polák Fibak. Ale pořád ještě jsem dělal tutový bod na druhého hráče a vyhrával debla.
Ve čtvrtfinále v Británii 1978 vás ve dvouhře poprvé nahradili mladým Lendlem. Měl jste pocit křivdy?
Byla to chyba. Nebyla by, kdyby se hrálo na antuce. Ale na trávě ještě Ivan tehdy nebyl tak dobrý. Tráva je víc o zkušenostech, o taktice a myšlení. Navíc za Anglii hráli Cox, Mottram a Lloyd, kteří se mě báli, zato z juniora Lendla ještě na trávě respekt neměli. To Bolardt nepochopil. Neříkám, že bych ty singly vyhrál, ale určitě by se mi nestalo co Ivanovi, že bych neuhrál ani set. Přesto, že mě předtím na antuce hladce porazil.
Od té doby se říkalo: Kodeš si s Lendlem nerozumí. Byla to pravda?
Byla to kravina. Na Silvestra 1978 mi volal jeden novinář, abych mu řekl, čemu jsem se za rok nejvíc zasmál. Já povídám: Když jsem se dozvěděl od Bolardta, že Ivan bude hrát v Anglii místo mě. Lidi z toho hned udělali, že Kodeš žárlí na Lendla a nemá ho rád.
Skutečně potom nenastal mezi vámi chlad?
Nemyslím si. Ivan sám chtěl, abych ho trénoval. Měl jsem z něj vždy pocit, že mě jako hráče respektoval. To trvá dodnes. On ví, že jsem se k němu choval vždy poctivě, je to inteligentní člověk, který nemá zapotřebí být záludný. Ví, o čem Davis Cup je. Když jsem později kapitánoval, často mi do telefonu říkal: Podívej, já ti garantuju, že udělám ty dva body, ale co tam budu dělat v pondělí, když mi stačí přiletět v úterý? Pokaždé jsme se dohodli, ale lidi to brali, že já jsem měkkej a Lendl je primadona, co se nepřizpůsobí týmu.
Také před finále v roce 1980 byla kvůli němu údajně napjatější atmosféra kolem týmu. Vnímal jste ji?
Ivan přiletěl s Fibakem a řekl: On je mým koučem. Ne každý z toho byl nadšený. Ale s Fibakem jsem se kamarádil, snažil jsem se zaoblit hrany, co to šlo.
Lendl nedávno řekl, že stejně jako letos jsme ani tehdy nebyli ve finále favority. Myslíte si to?
Naopak. Byli jsme favority. Předtím v semifinále jsme vyhráli v Argentině, Lendl tam porazil Vilase i Clerka a hrál famózně. Věděli jsme, že by měl proti Italům dva body udělat. V roce 1979 jsme s nimi na římské antuce prohráli, ale teď hrál v náš prospěch rychlý supreme. Navíc od pondělka bylo jasně dané, že dvouhry i čtyřhru hrají Lendl a Šmíd.
Nebylo vám to líto? Čtyřhru jste hrál stále výborně.
Já se do toho necpal. Šlo mi o zájem týmu, ne o to, být na kurtu. Navíc v singlu bych se na zápas na tři vítězné sety už necítil.
No vidíte a o půlnoci před úvodní dvouhrou jste se dozvěděl, že Šmídovi je zle od žaludku. Znervózněl jste?
Ne. Šel bych i na singla, kdyby to bylo nutné. S Panattou jsem měl aktivní bilanci, znal jsem na něj recept. Jen nevím, jestli bych vydržel dýl než třeba set a půl.
Šmíd přece jen hrál a vyhrál, zatímco Italové si neustále stěžovali na české čárové rozhodčí. Pomohli si tím, nebo spíš ublížili?
Ani jedno. To protestování je jejich nátura, jsou ubrečení až moc. Pravda však je, že vrchní rozhodčí Angličan Hardwick byl slabý, při sporných míčích pořád dával dva nové, nepůsobil jako rozhodná persona a neudržel zápas v mezích. Hráči to cítili.
Italský novinář Rino Tomasi tehdy napsal: Bylo jen pár chyb od rozhodčích, ale v klíčových momentech pro Čechy.
To myslí třeba ten dvojdopad v deblu, co tvrdili, že nebyl, ale podle zpomaleného záběru jasně byl? Jo, našly by se sporné balony, ale oni se mnohokrát hádali zbytečně. Viděli slabého rozhodčího a zkoušeli to.
Po čtyřhře bylo rozhodnuto, načež Italové bojkotovali závěrečný ceremoniál i slavnostní večeři.
Byla to ostuda, jaká ve finále nemá obdoby – a ukázka slabosti jejich kapitána Crotty. On byl osobou, která měla donutit hráče, aby tam šli.
Když jste tehdy držel ruce na Davisově poháru, věděl jste, že v něm v roli hráče končíte. Říkal jste si: Tak a teď ho získám jako kapitán?
To ano. Věřím, že jsme ho mohli vyhrát aspoň třikrát.
Co tomu chybělo?
Aby se v roce 1983 podepsala smlouva s Lendlem o vystěhovaleckém pasu. Potom by za nás hrál dál a měli bychom nejlepší tým světa: Lendl aMečíř do singlů, Šmíd a Složil v deblu.
Proč se nepodepsala?
Kvůli sekretariátu KSČ. Himl (tehdy předseda ČSTV) mi řekl: Kdyby Ivan byl Slovák, dávno by to bylo podepsané. Ondrej Nepela emigroval na revue ve Vídni, ale Slováci mu dodatečně bez vědomí Prahy udělali vystěhovalecký pas. S Lendlem byl problém, že proti němu vznikla zbytečná a hystericky vystupňovaná averze. Prý je špatným příkladem pro mládež, protože se nevrací domů. Přitom Edberg tehdy žil v Londýně, Noah v New Yorku, tak co? Byla to jen záminka vymyšlená ideologickým oddělením KSČ v čele s Fojtíkem.
Už ani Himl a Štrougal, kteří za tenisty často stáli, nemohli pomoci?
Chtěli, ale nemohli. Lendl byl při sjezdu ČSTV na Hradě u Husáka a údajně tam nezanechal nejlepší dojem. Nevím, nakolik je to pravda. Slyšel jsem, že ho pak Biľak (tajemník ÚV KSČ) u Husáka šíleně pomluvil. Biľak to podle mě tehdy zazdil.
