O žádné divoké vodě se nedá prohlásit, že ji slalomář kdy důkladně pozná, tvrdil Luboš Hilgert, manžel a trenér olympijské vítězky z Atlanty v předvečer jejího prvního startu. "I na trojském kanále, kde jsme doma, si nikdy nejsme jisti." Teď nadešla chvíle, jak jistá bude Štěpánka Hilgertová v olympijských peřejích. Manželé Hilgertovi, pár pro český sport k pohledání, žije pro olympijské hry. Naplno. Buďme indiskrétní, fatální dny her povolují i otázky zavánějící bulvárem. Mají tady vůbec čas i chuť na manželský život? "To nechávám bez komentáře," odpověděl Hilgert s kamennou tváří, jen lehce prosvícenou úsměvem. Jeho Štěpánka by měla, pokud chce obhájit zlatou medaili, či vůbec si na nějakou sáhnout, předvést jízdu zvanou životní. V čem spočívá? "Aby vydržela na trati v pohodě odshora dolů a zajela technicky čistě," uvede manžel. "Doma dokážu pět tratí jezdit bez chyby a bez únavy. Tady se nebude jezdit dokonale, ale spíš bojovat o to, aby chyby byly co nejmenší," tak to vidí manželka. Voda je tu v nejširším kanále světa nevypočitatelná. Jak se blíží závod, psychický tlak vzrůstá. Bývá z něho břemeno. "Občas to na Štěpánku dolehlo, jsou to takové vlny, ale umí se s tím vyrovnat," tvrdí Luboš Hilgert. V tréninku se za dlouhé týdny zvrhla pouze jednou, ale přece. Nenaznačoval eskymácký obrat nějaký náznak nejistoty? "Když se něco zkouší, musíme s tím počítat. Někdy Štěpánka jede proti přírodním zákonům. Aby byla rychlejší, tak vklouzne do válce v obráceném náklonu. To byl ten případ." Jak se závod blížil a napětí rostlo, byl snad trenér na svou manželku shovívavější, milejší? "Ona citlivě vnímá a znejistilo by ji, kdybych se k ní choval líp anebo jí stále říkal, že jezdí dobře. To by okamžitě poznala." "A proč by měl být hodnější?" diví se Štěpánka. "Je ke mně milý a pozorný celý rok, ledacos se mezi námi změnilo od doby, kdy přestal závodit. Může se zajímat jen o mě." Pak se nepatrně zarazí, jako když si žena nechtěně přizná nějakou tu slabost. "Musí mít se mnou trpělivost. Já tady totiž daleko víc prožívám každou jízdu." Den ze dne je na trati něco překvapovalo, i když ji má vítězka z Atlanty přečtenou, jak vodácké zákony kážou. Biflovala různé kombinace branek, vrhala se do válců, luštila velké i malé vlny, zvládala protiproudy, jako by tančila s lodí sambu i valčík, jak jen ona umí. A přece: "Jezdili jsme různé kombinace branek, a stačilo, aby jedna branka byla jen o dvacet centimetrů jinde, a nájezd do ní se zcela změnil," líčí záludné svízele manžel. Kvalifikace, z níž se postupuje další den do finále, je zvláštní případ. Jak ji pojmout? Vrhnout se do ní po hlavě, či zbrzdit elán? "Nestojí za to ji přepálit," umiňovala si před včerejším závodem. "Chybu si dokážu zdůvodnit jen ve finále, kde jde o všechno. V kvalifikaci se pere zodpovědnost s touhou závodit." Hilgertová nastupovala do kvalifikace jako první. To je vždycky nepříjemný los. "Nemohu okoukávat soupeřky, naopak ony okoukávají mne."
18. září 2000
