Až ve čtrnácti letech se otevřela drobné blondýně cesta ke střelecké budoucnosti. "Dělala jsem závodně plavání, byla dokonce i na mistrovství republiky," prozrazuje, v jakém sportu toužila vyniknout. "Kvůli zdravotním potížím to ale dál nešlo." Fyzičku si však udržuje i dál, byť ji pro střelbu nepovažuje za zásadní. "Já zkrátka pohyb potřebuji. Když si nemůžu zaběhat, cítím se špatně."
Ještě jednu lásku vedle plavání si v sobě Kateřina Kůrková nosí a možná z ní bude profilovat zimní sport. "Obdivuji biatlonisty, dívám se na závody v televizi. Je úžasné, jak dřou," říká a nespokojuje se pouze s obdivem. "Přemýšlela jsem o tom a docela ráda bych si biatlon zkusila. Třeba by to šlo. Běžky mám ráda."
Martin Tenk o sportovní kariéře dokonce vůbec neuvažoval. "Hrál jsem sice stolní tenis, nějaký čas plaval, ale všechno to na mě bylo moc rychlé. Jsem spíše klidný typ, a to je pro střelbu ideální. Ostatně rodiče byli střelci," přibližuje hledání té pravé disciplíny. Sport přišel až v druhém plánu, Martina Tenka fascinovaly stroje. "Obdivoval jsem strejdu, který měl dílnu a tam si všechno spravoval. Vůbec mě nezajímaly holky, já miloval různé montáže a opravy."
Coby sportovní střelec si může Tenk užívat čištění pistole, provádět rozborku, kdy si vzpomene. "V tomhle směru je střelba skutečně ideální," směje se. "Žádný odborník ale nejsem. SVé pušce ještě rozumím, ale jak fungují jiné, to netuším," přiznává. Není dokonce ani milovník zbraní.
Mohli by být zřejmě králi honů, věšet na zdi trofeje a těšit se v nimrodské společnost pověsti podobné té, jakou si vydobyl William Cody alias Buffalo Bill. Kateřina Kůrková ani Martin Tenk však na zelený myslivecký úbor nemyslí. Dostatečnou odměnou jim jsou medaile ze sportovních klání. "Na to bych neměla srdce," usmívá se plaše dvacetiletá dívka a podobně reaguje Martin Tenk. "Já a myslivec? Tak to opravdu ne."
 Mistryně světa ve střelbě ze vzduchové pušky na 40 ran Kateřina Kůrková ukázala 9. července 2002 po příletu na ruzyňské letiště v Praze novinářům zlatou medaili. |
