Jezdec z Valů u Přelouče nezůstal jenom u toho; k parádní sobotě v Pardubicích přidal ještě neméně skvělou neděli v pražské Chuchli. Tam v sedle hnědáka Adiutanta ovládl Zlatý pohár, nejlépe dotovaný tuzemský dostih proutěnkářů.
V závěrečné kvalifikaci jste si vyjel obrovský náskok, 17 délek na druhého Nikase s Markem Stromským...
Nezdálo se mi, že by to bylo od ostatních koní nějaké poctivé, protože Goscater šel tak na osmdesát procent, v tom dostihu se nevydal. Zvládl to lehce; teď je otázka, jak mu bude dál sloužit zdraví. Když už nebude, tak si prostě něco dokázal a to nám k životu stačí.
Zdálo se, že to byl z vašeho pohledu čistý dostih bez jediného zaváhání. Nijak vás nerozhodilo ani to, když šel Nikas na trávě na moment do čela.
Jo. Já pořád cítím, že když dám Goscaterovi pobídku, zareaguje a zabere. Akorát Mára nastoupil s Nikasem přes oranice a já tam s ním nechtěl závodit. Nechal jsem Goscatera v jeho tempu a hlídal si, aby mě Nikas nepřešel úplně. Na trávě jsem do koně strčil a byl jsem od něj hned pryč. Čekal jsem vyloženě na to, až přecváláme ty oračky a na trávě ať se pak ukáže. A my jsme měli navrch.
Je pro vás Goscater tím správným parťákem pro říjnovou Velkou?
Jiný plán nemám. Tohle je nesmírně výkonný a dobrý kůň, jeden z nejlepších, které ve stáji máme. Bohužel se celou kariéru potýkal se zdravotními problémy. Byl schopen zaběhnout dostih a pak byl „rozharašený“, takže na to nebylo možné navázat. Problémy měl už ve dvou letech, je to velký těžký valach, to s tím souvisí. Kdyby mu drželo zdraví, jsem přesvědčený, že už je někde jinde.
Co přesně Goscaterovi bylo?
Měl potíže se sezamskými kůstkami, na které jsou připnuté mezikostní svaly. Z těch kostí se pod zátěží vytrhávají fragmenty, takže je to velmi bolestivé a samozřejmě to doprovází silné kulhání. Kůň pak nemůže dělat. Goscater třináct měsíců neběhal a stál ve výběhu. Už jsme mysleli, že ukončíme jeho kariéru, že ho tím nebudeme trápit. Jenže pak se mi rozpadl plán s Lorainem ohledně účasti v dalších kvalifikacích, protože se zase jemu obnovilo zranění z dřívějška. A jak se říká, tonoucí se stébla chytá... Povídám: No tak jako co, teď Goscaterovi nic není. Vytáhl jsem ho z výběhu, okoval ho a šel do tréninku. Je tři měsíce v plné práci a evidentně to stačilo. To je důkaz, že ten kůň musí být dobrý. Připravit ho syrového z výběhu po roční pauze do kvalifikace je smrtící termín.
Závodil jste ještě v jednom rámcovém dostihu, s osmiletým ryzákem La Bruskem. Ale zadržel jste ho. Proč?
La Brusco, to je takový, nechci mluvit za trenéra (Jaroslav Votava), falešný kůň. Dvakrát jsem málem upadl a třetí šanci už jsem tomu nedal. Nebylo s ním co dál ukazovat.
