Jak si jinak vysvětlit, že se v souvislosti s pardubickým finále (20:15) proti Chorvatsku nezdráhá vyslovit větičku: "Můžeme vyhrát."? Ovšem k tomu Matěj dodává jednu zásadní podmínku: "Musíme zopakovat výkon ze semifinále!"
Balkánský obhájce titulu je na evropském turnaji neporažený. Ale před ním to neplatilo. "My s nimi hráli už v přípravě. Dvakrát jsme prohráli, ale jednou vyhráli," připomíná Svoboda.
O roli favorita má přesto jasno: "Proti nám je jím každý. Když se řekne Česká republika, někteří basketbalisté ani nevědí, kde to je," uvědomuje si.
V životní chvíli životní zápas
Sebedůvěru však 197 centimetrů vysoký hráč prokázal hlavně tam, kde se to počítá. V zápase. Do něj naskočil dřív, než bývalo na ME zatím zvykem. A tentokrát nekazil. Naopak čaroval. Jak byly jeho trefy důležité, tak byly obtížné. K deseti bodům si nakonec pomohl stoprocentní střelbou z pole. "Myslím, že to mohl být můj nejlepší zápas," ochotně souhlasil.
"Zatím se mi tu nedařilo, byl jsem z toho špatný. Proto jsem se nas... Dal jsem to toho všechno," zostra vysvětlil nečekanou proměnu. "Snad to ve finále zopakuju nebo i zlepším."
V utkání se i on podílel na rozhodujících momentech. Přelom třetí a čtvrté části hry opanoval český celek v poměru 20:0. "Ani nevím, co se tam s námi stalo. Vůbec jsem si nevšiml a najednou vedeme o dvacet. Úžasné. Skvělý zápas, skvělá atmosféra, skvělý fanoušci..." líčil pocity z basketbalového transu.
Možná právě euforie se podepsala na jediné Svobodově kaňce ve své statistice: kolonce trestné hody. Proměnil dva z pěti pokusů. "Nikdy mi šestky moc nešly a postihlo mě to i teď. Ještě že nás to nepostihlo," oddechl si.
Český reprezentant do 16 let Matěj Svoboda.
Ostravská basketbalová líheň tak má ve Svobodovi, ale i Radovanu Kouřilovi, Jiřím Dedkovi a Davidu Šubertovi další evropské medailisty. Tahle čtyřka a jejich spoluhráči navazují na partu z roku 2008, která skončila na ME do 16 let stříbrná.
"David Kouřil mi před turnajem říkal, že mu připomínáme jejích tým. Ale my snad to finále vyhrajeme, ne jako oni," ví Svoboda o tehdejší finálové dardě 33:75 od litevských suverénů.
Pokud platí paralela staršího z medailových bratrů Kouřilových, pak je Svoboda novým Martinem Křížem, tehdy benjamínkem týmu. Toho ostatně připomíná nejen rvavostí a silou, ale taky výškou. Jak Matěj na tuhle hru přistupuje? "Do takového hráče mám já ještě daleko," naznačuje, že jeho sebevědomí je zdravé, nikoli bezbřehé.
