Kam si klíčový člen československého týmu z 50. a 60. let půlmetrovou plaketu vystaví, ještě neví. Místo pro ni musí teprve najít.
"Je to pro mě obrovské vyznamenání, protože jsem volejbalem strávil valnou část života. Kdybych ale neměl kolem sebe dobré družstvo, a to po několik generací, kdy jsme byli na vrcholu, nemohl bych tuto cenu nikdy dostat," řekl po návratu do Prahy dvaasedmdesátiletý Musil, majitel dvou olympijských medailí z Tokia i Mexika, dvojnásobný mistr světa a český volejbalista století.
V USA strávil čtyři dny s pečlivě připraveným programem. "Bylo to hrozně slavnostní, až moc," přiznal skromně. Uvedení do Síně slávy se dočkal v pátek odpoledne na
symbolickém místě - v kolébce volejbalu ve městě Holyoke ve státu Massachusetts.
Bývalý vynikající nahrávač je prvním českým volejbalistou v historii, který má své místo v mezinárodní Síni slávy. Ta existuje 19 let, zpočátku byla jen americká, ale od
roku 1998 otevřela své dveře i pro hráče z celého světa. V historii bylo už oceněno přes šest desítek osobností.
Musil si s plaketou, na níž má svůj portrét a výčet úspěchů, přivezl i další cennosti. "Původně jsme měli dostat sako, ale místo toho nám předali teplákovou soupravu s nápisem Síně slávy. Ta mi sedí víc," usmál se Musil, který na setkání s novináři přišel stylově v bundě s nápisem Pallavolo Loreto, připomínající mu poslední trenérskou štaci. Tamní druholigový klub vedl ještě před 12 lety.
Že je členem Síně slávy, mu má připomínat i prsten, ten by však měl dorazit později. "Zmínili se, že ho nestačili vyrobit, ale já měl spíš dojem, že jim nestačily peníze. Prý ho ale ještě pošlou," řekl muž, jemuž ve volejbalových kruzích neřekl nikdo jinak než 'Bulda'. "Stejně bych ho nenosil," mávl rukou.
Právě jeho zlaté, mechové prsty po několik generací obdivoval volejbalový svět. Na slavnosti v Americe se osobně potkal i s dvěma Japonci, proti nimž kdysi na druhé straně sítě stával.
Rovněž čerstvý člen Seidži Oko do univerzitního města Holyoke dorazil dokonce s osmičlennou rodinou, trenér japonských mužů v době jejich největší slávy Jasutaka Macudaira zase obdržel klíč od města jako čestný občan.
Když si Musil Síň slávy prohlížel, vzpomínal na všechna ta léta strávená s koženým míčem. "Promítly se mi vzpomínky, ale dojatý jsem nebyl. Žádné slzy," prohlásil.
Vzpomněl si ale třeba na MS v roce 1956 v Paříži, kdy se k československému týmu
nedočkavě hlásili Američané. "Tehdy nás obdivovali a pamatuji si hlavně na Selznika. Ten si hned dohodl zápas dva na dva a my je s Karlem Paulusem udolali," zmínil jednu z milionů chvil, které s volejbalem prožil.
Musil hrál aktivně až do sedmdesáti let, ještě předloni v létě oblékal dres Spojů ve čtvrté pražské třídě. Čas se ale nedá zastavit. "Teď když začnu pinkat, bolí mě kolena," přiznal.
Na volejbal chodí jako divák, zhlédl třeba nedávný ligový zápas v Českých Budějovicích s Kladnem. No a chodí i na Spoje, taky proto, aby si popovídal s kamarády u piva. S některými ze své slavné generace vyjíždí dodnes do hospůdky kousek za Prahu, do Bojova.
 Český volejbalový svaz poskytl snímky z Holyoke, kolébky volejbalu v americkém státě Massachusets, kde byl nejlepší český volejbalista minulého století Josef Musil jako první Čech uveden do mezinárodní Síně slávy. |
