Plážový volejbal v Rakousku přitahuje, vzbuzuje emoce a patří ke sportu číslo jedna. Minimálně během léta. Nevěříte? Vždyť se nacházíme v zemi, jež propadla alpskému lyžování.
Jenže...
„Máme pětihvězdičkový turnaj v Klagenfurtu, to je vůbec největší sportovní událost v létě,“ poodhaluje rodák z Vídně Simon Nausch, trenér své manželky Markéty a Barbory Hermannové.
Podnik u jezera Wörthersee patří každoročně k nejlepším na Světovém okruhu. Tisícovky lidí vytvářejí neskutečnou atmosféru, kterou si pochvalují i samotní hráči. Ostatně pro většinu z nich se jedná o jeden z vrcholů sezony.
„Je to opravdu neuvěřitelné. Navíc, když lidé ví, že máme rakouského trenéra. Pokud nehrajeme proti domácím, obrátí se na naši stranu a strašně nás ženou,“ pochvaluje si Sluková, jež v podhůří Alp skončila s Hermannovou loni pátá.
Centrem plážového volejbalu se ale pro letošní rok stala Vídeň. Ač jsou obě města od sebe 325 kilometrů vzdálena, rozdíly jsou nepatrné. Fanoušci po celý den neúnavně hráče a hráčky podporují, navzdory tropickým teplotám. Přesně tak, jak jsou zvyklí z Klagenfurtu.
„Po zbytek roku ale už takový zájem o plážový volejbal není. Dokonce si troufnu říct, že přes zimu je menší než v Česku,“ domýšlí Nausch, bývalý reprezentant v beachvolejbale.
Přikloní se na naši stranu?
Ve Vídni se oba české páry mohou spolehnout také na stovky českých příznivců. Utkání prvního kola play-off Barbory Hermannové a Markéty Nausch Slukové sledovalo na kurtu číslo dvě téměř pět set diváků. Také oni pomohli k vynikajícímu výkonu, kterým Češky poslaly domů třetí pár světa Agathu s Dudou.
„Chtěla jsem jim poděkovat za skvělou podporu,“ vyprávěla po utkání Hermannová, jež se okamžitě chopila mikrofonu a ještě na kurtu v českém jazyce skvělé krajany chválila.
Ve čtvrtek se světové šestky představí v osmifinále poprvé na turnaji na centrálním dvorci. Ve 12:30 vyzvou americký pár Lauren Fendrickovou a April Rossovou. Kromě českých fandů za nimi budou stát i s největší pravděpodobností i domácí příznivci.
„Simon je tu hodně známý. Všichni moderátoři o něm ví. Takže by mohli Rakušany dostat na naší stranu,“ domýšlí Nausch Sluková.
„Češi jsou sousedskou zemí, takže když nehrajou proti Rakušanům, podporují je,“ přidává její manžel. „Pokud by vypadly všechny domácí dvojice, myslím, že bychom měli opravdu velkou podporu. Zůstal bych totiž jediným Rakušanem na turnaji,“ usmívá se Nausch.
A jeho přání se po středečních kláních naplnilo. Opravdu zůstal jediným rakouským zástupcem v ženském pavouku.
„Třeba o nás budou psát i v novinách,“ dodává s lehkou nadsázkou.
Jedno je jisté, rakouští příznivci vytvoří znovu ohromující atmosféru.
