Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Soupeřky se na Vrzalovou mračí, ona se směje. A večerka bude mít zavřeno

Simona Vrzalová na republikovém mistrovství v atletice. | foto: ČTK

4 2017
Londýn (Od našeho zpravodaje) - Patří k největším českým překvapením této atletické sezony. Devětadvacetiletá Simona Vrzalová se loni vrátila k atletice, stále si přivydělává za pultem ve večerce, dnes se však před očima 60 tisíců diváků na olympijském stadionu v Londýně utká s nejlepšími běžkyněmi světa.

Podívala se na los rozběhů na 1500 metrů a pronesla: „Jo, to je sranda.“

Los ji neměl příliš rád. Proti ní nastoupí mistryně světa Genzebe Dibabaová i olympijská šampionka na osmistovce Caster Semenyaová. Ze čtrnácti aktérek prvního rozběhu má Simona Vrzalová letos na kontě zaběhnutý dvanáctý nejlepší čas.

„Ale co, každý běh je nabitý, nevyberete si tady,“ reagovala a už se zase smála (takřka nepřetržitě). „Mám respekt ze soupeřek, ale nijak moc to neřeším. Soustředím se hlavně na sebe.“

Už jen skutečnost, že je nyní v Londýně, je pro ni vítězstvím.

Pohádka pokračuje.

Dvakrát s atletikou skončila, naposledy před třemi lety. Až potom lékaři přišli na to, jak léčit její těžkou anémii. Neměla v těle skoro žádný hemoglobin, museli ji hospitalizovat.

Když zesílila, začala její třetí kariéra.

Časům, kdy radši běhala jen v parku a potmě, aby nikdo neviděl, jak rychle se zadýchává, rázem odzvonilo. Do letošního roku vstupovala s osobním rekordem na 1500 metrů 4:13,54. A v průběhu sezony se zlepšila až na 4:07,21. Červencový čas z mítinku v Padově ji posunul na její první světový šampionát.

„Jo, za poslední dva měsíce jsem se zlepšila trochu víc,“ vypráví v Londýně. „Snažím se makat, tak bych se měla zlepšovat, ne? Jsem strašně šťastná, že jsem tady. Beru to jako velkou odměnu.“

Přesto se i v červenci, pokud nebyla právě na mítinku nebo na soustředění, snažila pomáhat rodičům v jejich večerce v centru Českého Těšína.

„Zatím mě atletika neživí. Žádná smlouva ze střediska nepřišla. Ve Vítkovicích mi nedávají nic, spíš musím platit příspěvky,“ vysvětluje. „Pomáhat ve večerce rodičům, to je můj způsob, jak si trochu přivydělat. Když jsem doma, nemusím platit nájem, ani nic jiného, tak se zároveň snažím být užitečná. Bez podpory rodičů bych to nezvládla.“

Dnes večer, až vyběhne ve 20.35 do rozběhu,se dost možná na večerce objeví cedule: Výjimečně zavřeno, dcera závodí na mistrovství světa.

„Taťka domlouvá sledování přenosu v nějaké hospodě. Takže na rozběh máme zavřeno,“ přitaká. Poté, co se stala aktérkou šampionátu, jim sice ve večerce tržby nestouply, ale rodiče se samozřejmě pochlubili.

„Každému, kdo teď přijde do večerky, na potkání vykládají: V pátek držte palce, naše Simona závodí v Londýně.“

Česká reprezentace se v dějišti šampionátu ubytovala v hotelu Grange Tower Bridge u jedné z dominant města. „Šla jsem se s Evou Vrabcovou proběhnout po okolí a bylo to trochu o život. Dívám se doprava, jestli něco nejede. Ale stejně nás několikrát málem srazilo auto. Všude spousta lidí. Jako když jsem si šla při soustředění zaběhat na Štrbském plese.“

Simona Vrzalová

Dosud nejvýznamnějším závodem, který běžela, bylo mistrovství Evropy družstev v Lille. V závodě na 3000 metrů tam předvedla obdivuhodně rychlý závěr, v posledním kole předbíhala soupeřku za soupeřkou a vybojovala pro tým cenné body za třetí místo.

Rozběh patnáctistovky v Londýně může nabídnout podobný scénář: pomalejší úvod a pak úprk v posledním kole.

„S tím docela počítáme, proto jsme v tréninku hodně běhali rychlosti,“ říká. „Počítám, že prvních 400 metrů se moc rychle nepoběží. Tak snad jsme s trenérem dobře naladili.“

Šest nejlepších žen z jejího běhu postoupí do semifinále, navíc šest dalších napříč všemi třemi rozběhy s nejrychlejšími časy. Vrzalová závodí hned v prvním, nebude tedy znát časy z ostatních.

„Jestli to bude hodně pomalé, jsme domluveni s trenérem, že budu muset jít dopředu, i když to asi bude vypadat vtipně. Ale o nic nejde. Než abych se ploužila vzadu, radši to vpředu zkusím.“

Nedivte se tedy, pokud uvidíte Simonu Vrzalovou před hvězdami Dibabaovou či Semenyaovou, i když dost možná jen na chvíli. Aspoň si nebude později vyčítat, že se o nic nepokusila.

„Jsem v pohodě. A myslím, že aj budu v pohodě,“ ujišťuje. „I když až se začnu rozcvičovat, budu nervózní. To až uvidím soupeřky, jak se na mě mračí.“

Mračí?

„Jo, já se vždycky na všechny směju a ony se mračí. I vítězka na Zlaté tretře se na mě mračila,“ vzpomene si na Etipanku Tsegayovou.

„Ale stejně se na ně budu zase smát.“

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze