Patří do veleúspěšné generace, možná do nejlepšího národního týmu dějin svého sportu, ovšem i takoví jako on mohou pocítit netušené a spatřit nevídané.
Francii tleskalo v osmifinále domácího světového šampionátu 28 tisíc lidí - a vyprodáno bylo i v úterý, kdy domácí v krásné bitvě o semifinále porazili Švédsko. Ostřílení šampioni se pak na hřišti posouvali metr po metru a burcovali lidi do mexických vln. Ty bouřily s hlasitostí oceánu.
Hostitelská země si totiž přichystala specialitu a přestavěla pro turnaj arénu Stade Pierre Mauroy, supermoderní multifunkční stánek na předměstí Lille. Loni se zde hrálo fotbalové Euro a fotbalu kvůli kapacitě více než 50 tisíc míst slouží především. Ale když se najdou výjimky, otevře náruč i jiným sportům. V roce 2015 tu s českou účastí vrcholil evropský šampionát basketbalistů a nyní došlo na házenou.
Tribuny nejprve cíleně zůstaly ve tmě a pak i mnohočetně olympijské vítěze a mistry světa oslnilo, kolik krajanů se v hledišti tísní. „Hlavně mě hřálo, že to lidi baví stejně jako nás,“ dodal Accambray.
Byť Francie zrovna plane házenkářskou horečkou a má kvůli neustálému přísunu medailí tento sport velmi v oblibě, ani zde by normálně tolik míst nezaplnili. Světovým rekordem házené je 44 189 lidí z bundesligového duelu ze září 2014 na fotbalovém stadionu v Německu - i to byla jednorázová věc. V Dánsku tři roky předtím přišlo 36 tisíc lidí na ligové finále.
Francouzi vycítili sílu okamžiku a rozjeli velkou hru. Jak se dělá? Fotbalový trávník nejprve vyjede nad povrch a „uskrovní“ se na jedné polovině arény, již oddělí silná opona; hrát v celé by bylo opravdu příliš. Pak začne kmitání dělníků, na spodním prstenci zůstanou čtyři tribuny a na horním o jednu méně (čtvrtou tvoří zmíněná zástěna).
Osobní dojmy z předloňské basketbalové zkušenosti? Možná až příliš mnoho megalomanie; pro míčové sporty je to nezvyk, z horních pater jsou z dvoumetrových siláků jen drobné figurky. „Aréna je to krásná, ale nikoli stvořená pro hraní basketbalu,“ říkal tehdy český kapitán Jiří Welsch. „Je to zbytečně velké, mimo zápasů Francie se kapacita bude těžko zaplňovat.“
Arena v Lille při fotbalovém zápase a pohled na Stade Pierre Mauroy před ME basketbalistů.
Souhlas. Na boj o sedmé místo Česko vs. Lotyšsko sice přišlo přes 11 tisíc lidí, přesto aby se s nadsázkou v hledišti tak trochu báli samoty. Možná i kvůli této zkušenosti to organizátoři turnaje házenkářů změnili.
Do kotle nesoucího jméno bývalého premiéra Francie vyslali pouhé tři duely. Dvakrát domácí a k tomu zápas, z něhož vzešel čtvrtfinálový sok Francie (logicky, aby jeho vítěz nemusel cestovat). Cílem je uchovat výjimečnost okamžiku a nezastínit krátkou oslavou celou akci. O medaile už se bude hrát v Paříži.
„Můžeme být velice hrdí a poděkovat všem dobrovolníkům i našim předchůdcům z roku 1995,“ srovnává křídelník Michäel Guigou, jak házená ve Francii pokročila od úvodního titulu mistrů světa pro zemi.
A ještě jedno memento tu je. Stade Pierre Mauroy totiž basketbalistům Francie to nejcennější nepřinesl - skončili „až“ bronzoví. Že by došlo u házenkářů na pověrčivost?
Francie každopádně znovu ukázala, že je v tomto sportu aktuálně mistrem nejen na hřišti. „Házenou se snažíme neustále posouvat. Chce to jít krůček po krůčky,“ líčil Guigou, majitel osmi zlatých z velkých akcí. A tohle byly malé krůčky po pevnosti obřích rozměrů.
