Jaké to bylo?
Teď mi někdo řekl: Úplně hladký postup. Nemyslím si, že byl úplně hladký. Na 430 centimetrech sice krásný skok, ale 445 s hodně velkým štěstím. Třeba kdybych to nedala, nebylo by pak ani 455. Ale na 455 to byl dobrý pokus. Jsem ráda, že už se neskákalo 460, už jsem se s tím tak nějak uspokojila. Najednou se začalo propočítávalo, holky pořád chodily kolem rozhodčích.
Co řešily?
Že Němka Hingstová vynechala 455, tak jestli máme dál skákat my všichni, nebo jen ona. Jednou nám řekli, že skáčeme všichni, pak že pouze ty, co skočily 445 až na třetí pokus, protože ty, co daly 455 na první, mají jisté finále. Trenér mi říkal, ať si 460 skočím a vyzkouším sektor, jenže potom přišel rozhodčí: Ne, skáče jen Němka. Tím líp, aspoň jsem pošetřila síly na finále.
A sektor jste si za ty tři pokusy stihla vyzkoušet dostatečně?
Jo, já byla hrozně ráda, že jsem se předtím bavila s Michalem Balnerem i Honzou Kudličkou a že mi dali pár rad, na co si dávat pozor. Fakt jsem se toho snažila držet, zvlášť když jsem viděla ošklivý pád Řekyně Ledakiové. Ten šuplík nebyl úplně ideálně, opravdu se tam hodně nedocházelo.
V úterý má při finále údajně pršet.
Mě to nepřekvapuje.
Váš kolega Kudlička by si v pondělí při svém finále déšť přál.
Kudla je blázen. Já měla skoro každý závod v dešti letos. Tady bylo neskutečné vedro, ale bylo to úplně jiné skákání. Myslím, že dneska jsem se letos prvně srovnala technicky a zaskákala jsem. Konečně jsem si zase řekla: Jo, dobrý skok. I kdyby bylo na finále takové dusno, tak budiž, ale ať neproprší.
Hvězdou šampionátu je Jelena Isinbajevová. Bude to s ní trochu jiný závod?
Byla jsem ve druhé skupině než ona. Ani jsem nesledovala, jak moc velké ovace byly, když skočila. Přišlo mi, že v Londýně, když skočily Britky, že se stadion klepal víc. Jinak bych si toho všimla. Dneska ani nevím, kdo všechno je ve finále. Vím, že Polka Rogowská není. Ale jinak jsem to vůbec nesledovala, jela jsem sama na sebe.
Zvedla vám tahle kvalifikace sebevědomí?
Furt si věřím, že můžu skočit vysoko. Dnes jsem se opravdu chytla, měla jsem z toho skákání radost. Když jsem viděla skoky po závodě, tak jsem se vždycky styděla, že se na to někdo musel koukat.
Byla to sezona nahoru-dolů.
No... Spíš dolu. Ale dneska se mi to líbilo, i když trenér říkal, že to všechno cítím jinak. Nechci říct, že se mi zvedlo sebevědomí, ale začíná mě zas bavit závodit.
Na startovním čísle máte napsáno Ptácniková-Svobodová. Ale vy jste chtěla jen Svobodová, ne?
Já to nechápu. Nejdelší jméno na stadionu, co kdy bylo. Já jsem si schválně nedala dvě. Někdo ale prý vede statistiky pod mými oběma jmény. Je mi to jedno. Tak bude úspěch pod oběma jmény. Svobodová bude příště.
