Roman Kresta, ve čtyřiadvaceti letech nejmladší domácí šampion - s navigátorem Janem Tománkem -, má ovšem nejdůležitější kilometry před sebou. Tovární tým Škody si v něm pěstuje jezdce pro mistrovství světa.
Drobný, zamlklý, ale cílevědomý mladík do něj možná skočí už napřesrok.
Roman Kresta: „Jak daleko mistrovství světa je? Jsem soudný člověk. Vím, že nemůžeme přijít s tím, že jsme mistři republiky a že chceme jet svět. Rozdíl v kvalitě závodění je obrovský. Mohl jsem testovat se škodováckými jezdci Schwarzem i s Climentem a vím, že všechno chce čas. To se nedá popsat, to se musí prožít. Pokud to půjde podle plánu, měli bychom ve světě startovat v roce 2002. Příští rok se tomu chci přiblížit. Možností je víc. Jako předjezdec v mistrovství světa, tréninkem na trati některé světové soutěže, anebo dokonce jedním dvěma závody ve druhé polovině sezony, z pozice třetího jezdce škodováckého týmu. Ale to je zatím v nedohlednu. Základem budou starty v českém mistrovství.“
KOSTEL NEMINE
Pochází ze čtyř dětí a ze sotva tisícihlavé vesnice na Zlínsku, připomínané nápisem Go, Trnava, Go na jeho závodním autě. Všechno, co nasměrovalo jeho život, měl u nosu. Pole, na němž ho někdy v devíti letech okouzlil motor v malotraktoru. Jednu z rychlostních zkoušek Barum Rallye, kterou po nespočtu tréninkových jízd zná nazpaměť. A kostel, který mu vštěpil víru a do kterého se chodí pomodlit jak každou neděli, tak před každým závodem.
R. K.: „Celá rodina jsme katolíci. Byl jsem k náboženství vychováván odmalička. Snad jsem jako dítě i ministroval. Když jsem doma, nebo když mě čeká soutěž, nestane se, že bych do kostela nezašel. Na talismany ani černé kočky nevěřím, ale před poslední Rallye Příbram, kde šlo o titul, mi přeběhly přes cestu hned čtyři a pak se na mě lepila smůla, jakou jsem nezažil celý rok. Byly to strašné nervy. Když jsem jedním nárazem oddělal zadní dveře, šéf týmu Ota Zenkl musel obětovat svoje ze sériové octavie.“
ROČNÍ PŘÍJEM PRYČ
Nepoznal, na rozdíl od dnešních nadějí, motokáru.
Proháněl se po lesních srázech v káře stlučené ze dřeva. Občas přejel pařez a skončilo to odřenou rukou. Tři kilometry od Trnavy se jezdila Barumka, u které nesměl chybět.
Krestovi nebylo ještě patnáct dnes už to snad můžeme napsat a už zkoušel jezdit úseky, po nichž rallye vedla. S kamarády si „uzavřeli“ trať a závodilo se. Každý přitáhl, co se dalo doma „zcizit“. Kvůli budoucímu šampionovi to odnesla dědova Škoda 100.
R. K.: „Chudák děda. Míval klenot. Najeto dvacet tisíc kilometrů, chromovaná nádhera, jenže já to dostal do ruky a moc chromu pak nezbylo. To auto pořád mám a nezbavil bych se ho za žádnou cenu. S klukama jsme se tenkrát předváděli a blbnuli. Od té doby mám na tratích kolem domova v paměti každý kámen.“ V sedmnácti začal připravovat vůz pro tým NEFOS, v osmnácti si udělal řidičák a pouhé dva měsíce nato si domluvil, že si na jeden závod půjčí auto. Přichystal si ho svépomocí. Od počátku vyžadoval od sebe i druhých profesionální přístup. Chtěl vůz schopný konkurence, protože jen tak mělo cenu závodit a chtít se ukázat.
R. K.: „Celý rok jsem dřel od rána do večera na to, abych si mohl jedinkrát půjčit auto. Začínal jsem u soukromníka s pětadvaceti korunami na hodinu. A pak všechny vydělané peníze vyletěly za jeden závod výfukem a neměl jsem zase nic. Bylo ale štěstí, že zrovna ten první start vyšel. A že jsem měl kolem sebe lidi, kteří věřili, že můžeme něčeho dosáhnout. Dříve to byli rodiče, přátelé, partneři, dnes Škodovka s pány Bockelmannem, Kulhánkem, Janebou, Zenklem, všichni mechanici i fanoušci.“ Horácká rallye 1994 v Třebíči a vypůjčený favorit s výkonem kolem sta koní. Nabouraný z předchozí Rallye Vsetín, avšak stihl se opravit. Kresta neměl ponětí, co je to rozpis rychlostní zkoušky, ale dal se dohromady se zkušeným spolujezdcem Tománkem, který už dva roky závodil.
Všechny zkoušky, které dnes natrénuje za dopoledne, projel za čtyři dny možná desetkrát.
R. K.: „Přišel závod, první zkouška, první retardér - a už jsem shodil bariéru z pneumatik a udělal šrám na autě. Přijedeme do cíle a máme čas jen o deset vteřin horší než vedoucí jezdec naší třídy. No nic, říkáme si, jde jim špatně časomíra, to bude minuta ztráty. Ale nebyla. Měli to dobře. Pak jsem zvolnil. Nemělo smysl někde nabourat. Kamarádi mi říkali, že jedu strašně rychle a že to není normální, že se zabiju.“ Na první pokus se Kresta uvedl. Někdejší soutěžní pojem Svatopluk Kvaizar ho brzy odhaduje na největší příslib od dob tragicky zahynuvšího Jiřího Sedláře.
Roku 1996 se Kresta dostává do juniorského Barum týmu, za což vděčí další legendě rallye Miloši Regnerovi, a do juniorské reprezentace. Posádka Kresta, Tománek se hned stává vicemistry formule 2 ve střední Evropě.
R. K.: „Venku jsem získal zkušenosti k nezaplacení. Každý závod byl jiný. V Polsku se jelo na sněhu, v Maďarsku na šotolině, v Chorvatsku na uklouzaném asfaltu, po úzkých horských cestách. Zlom nastal loni. Jezdili jsme časy do desátého místa v absolutním pořadí. Začali nás brát jako konkurenci doma i venku.“
MĚL JSEM STRACH
Z amatérsko-profesionálního týmu přešel Kresta letos do továrního, který si ho vybral do projektu výchovy českého jezdce pro mistrovství světa. Jezdec zanechal soukromé praxe automechanika, přestěhoval se do Mladé Boleslavi a vše podřídil jedinému cíli. V únoru sedl poprvé do Škody Octavie WRC. Musel zapomenout na pohon jedné nápravy, zvykat si na větší vůz, na čtyřkolku, na mnohem silnější motor.
R. K.: „Měl jsem z toho obrovský strach. Předtím jsem trénoval ve škole smyku u Johna Hauglanda. Kamarád navíc koupil audinu S2, se kterou jsem dva měsíce každý den piloval techniku na sněhu. Když jsem se poprvé rozjel s octavií, okamžitě mě přepadl skvělý pocit. Auto skvěle fungovalo, zatáčelo, brzdilo, akcelerovalo, bylo agresivní. V březnu jsem s tím absolvoval první rallye na Šumavě. Na první zkoušce jsem se tolik bál, že mi to dvakrát zdechlo na startu.“ Nemusely mu před kapotou běhat kočky, aby v úvodu sezony zažíval samý pech. Ještě před startem na Šumavě mu ukradli servisní vůz s dokumenty a doklady.
Škoda odhadnutá kolem milionu korun. Na Šumavě jezdil mezi prvními třemi, ale musel vzdát pro poruchu diferenciálu. Napodruhé v Liberci vedl od začátku, jenže ho odstavil prasklý ráfek.
Dva starty, žádný bod.
R. K.: „Lidé mě okamžitě začali brát jako továrního jezdce, který bude mezi nejlepšími. Jenže se nedařilo. Věděl jsem, že po téhle sezoně může také projekt Škodovky s českým jezdcem rychle skončit, pokud bych nedokázal s autem pořádně jet. Před následující Rallye Krumlov byla v týmu cítit nervozita. Všichni si uvědomovali, že je konečně potřeba vyhrát, pokud chceme uvažovat o titulu.
A také dobře dojet zbývající závody. Bylo to buď, anebo.“ V Krumlově si Kresta nechával rezervy, ale když bylo potřeba, přidal a závěrečné zkoušky už s přehledem ovládl. Vyhrál svou první soutěž v životě. A po ní další dvě v řadě, zrovna ty nejtěžší.
Na Bohemii mu prý úlohu ulehčilo počáteční odpadnutí té největší konkurence. Na Barumce jel zato v pohodě už od startu, přestože závodil doma, před přísnými zraky rodičů a přátel.
R. K.: „Bez rodiny bych nedokázal nic. Táta mi půjčil peníze, abych mohl vůbec závodit. Mamce jsem před prvním závodem musel podepsat papír, že to bude jenom jeden start a že pak skončím. Zrovna na té zkoušce, kde mě rodiče viděli jet poprvé, jsem přímo před nimi spadl do příkopu. Diváci nás sice okamžitě vytlačili, ale mamka utekla a řekla, že mě už nikdy nechce vidět závodit. Na Barumku se ovšem přijde podívat pokaždé. Až do letoška se mi rodiče starali také o svačiny, nejen pro mě, ale i pro mechaniky. Někdy to bylo i sto řízků. A jezdívali jsme také čtrnáct závodů v roce. Naštěstí je táta řezník.“
ZÁKLAD ZE VZPÍRÁNÍ
Ač subtilní postavy, nemá Kresta problémy s kondicí. Díky nadšenému tělocvikáři cvičil gymnastiku, dělal atletiku, hrával fotbal, a dokonce pokoušel vzpírání.
R. K.: „Po závodě nejsem unavený, nedostávám křeče do rukou jako spousta závodníků. Občas mě jen bolí namožené zápěstí, protože každý pohyb s řadicí pákou znamená vyvinout tlak asi šest a půl kilogramů. A když se to sečte... Ale že bych odpadl na fyzičku nebo ztratil čas na rychlostní zkoušce tím, že bych byl vyčerpaný, to ne.“ Nyní se podílí na testech továrního týmu. Minulý týden mu při prvních kilometrech zkoušek na šotolině radil exmistr světa Stig Blomqvist. Uvažovalo se dokonce o Krestově startu na Britské rallye, ale přednost má intenzivní kurs angličtiny. Její neznalost cítí i Kresta jako největší slabinu.
R. K.: „Dostal jsem se obrovsky daleko. Pořád mi to nedochází a pochopím to snad až časem.
Na čem musím zapracovat? Na všem. Je to v mozku a rukou.
Mám hodně vzorů, ale nikoho nenapodobuju. Nejde říci, že pojedu v pohodě jako třeba Mäkinen.
Každý v mistrovství světa jezdí odlišným stylem, ale všichni se vejdou do rozmezí
pár vteřin.“
KRESTOVA CESTA K TITULU
| Rallye | umístění |
|---|---|
| Šumava | nedojel |
| Liberec | nedojel |
| Krumlov | vyhrál |
| Bohemia | vyhrál |
| Barum | vyhrál |
| Příbram | třetí |
Rallyový mistr České republiky Roman Kresta při testování v Jizerských horách. Němec Armin Schwarz, jezdec stáje Škoda Motorsport Sympatický Armin Schwarz při testování v Jizerských horách. Schwarz se se svým vozem chystá na testovací trať. Španěl Climent na Katalánské rallye Španěl Climent na Kyperské rallye Španěl Climent na Portugalské rallye Roman Kresta při Barum rallye Roman Kresta na Volkswagen rallye Španěl Climent na Portugalské rallye Armin Schwarz se Škodou při loňském MS - na Portugalské rallye. Armin Schwarz se Škodou Octávií při loňské Rallye Akropolis. Takto si Armin Schwarz zalétal s octávií v Portugalské rallye. Příští rok už bude skákat s Hyundaiem Accent. Armin Schwarz na Rallye San Remo Škoda projíždí údolí při Rallye Acropolis
