"Žádné speciální přípravy, ani výzdoba auta," říká jeho pilot Alain Daniel.
Na vozidle už nemá ani koště, kterým se v minulosti "sběrák" pokaždé jasně rozeznával. "Ale loni jsem dostal originální dáreček. Všechno se vyvíjí, tak mi kolegové věnovali vysavač."
Před sběrným vozem bylo lépe ujet. Když vyčerpaného bojovníka vůz se smetákem na kapotě dojel, musel slézt z kola a odevzdat číslo. Závod pro něj skončil. Dodávka, která pravidelně uzavírá konvoj etapy, ale původně neměla za účel jen zachraňovat odpadlíky.
Měla na ně spíš dohlížet, aby nefixlovali. Podvodníci minulosti se přibližovali cíli vlakem, nebo v doprovodných vozech, a do výsledků se dostali, i když neabsolvovali celou trasu.
"Čistič" Daniel sám kdysi jezdil profesionálně na kole, byl mistrem Francie v cyklokrosu, trenérem národního týmu. "Češi? V Československu to znám," rozzářil se. "Závodil jsem v Táboře, v Mladé Boleslavi, Plzni, s bratry Kloučkovými, Šimůnkem i otcem Kreuzigera."
Teď za volantem obří dodávky už šest let křižuje Francii. Počet kilometrů ani etap, které už odjel, nezná. "Ale časomíra mi každý den počítá odstup na lídry, a vím, že až přijedu do Paříže na Champs-Élysées, budu mít asi den ztráty na vítěze."
Trasu Tour objíždí jen s nákladem batožiny komisařů a vlastním kolem, kdyby dostal chuť se projet. Cyklistu naložil naposledy před třemi roky.
"Ne, určitě není moc velký," ukazoval na obří Volkswagen. "Jezdím i na jiné závody, než je Tour, a tam býváme celkem narvaní, do posledního místa obsazeno."
Letos vzdalo už několik závodníků. Jenže ti stejně dali přednost vozům sportovních ředitelů. Nebo je po karambolu odveze ambulance. "U každého pádu musím zastavit, abych viděl, jestli bude závodník ještě pokračovat," líčil Daniel.
V nejhorším případě naloží cyklistu vůz, ve kterém už nikdo nedokáže pomoct. Takto silných momentů zažil několik.
"Třeba smrt Fabia Cassarteliho," otřásl se. Letos zastavoval u Fränka Schlecka, bratra současného lídra Tour, pro kterého na pavé závod skončil. "To jsou smutné momenty."
Ale zažívá i to dobré, třeba odyseu Brita Millara. Ten v sólojízdě v 9. etapě strávil pod dohledem voiture balai 170 kilometrů. "Byl nemocný, nemohl nic jíst, ani pít, říkali jsme si: Ten musí vzdát."
Už po 80 kilometrech měl Millar ztrátu víc než 25 minut na lídry. "Jeď Davide, povzbuzoval jsem ho." Pak se najednou oklepal, žaludek se mu zlepšil, a do cíle dojel se ztrátou 44 minut, dvě minuty před limitem.
"On druhý den přišel a věnoval mi dres jejich týmu," chlubil se šofér. "Pořád opakoval: Moc děkuju!" Za záchranu se sběrnému vozu děkuje už sto let.
