„Nemusel jsem si nic platit,“ říká k tomu. Ani superbiky se v krizi nevyhnuly problémům a jezdit v takových podmínkách, aby nic neplatil, nemůže každý. Je bezprostřední a oblíbený.
Jaké to bylo v roce 2009, kdy jste jel v německém šampionátu superbiků poprvé?
V té době jsem si myslel, že skončím se závoděním. Mistrovství světa nebylo možné jezdit, nebyly peníze. Zaskočil jsem proto na poslední dva závody sezony v německém šampionátu superbiků a hned první jsem vyhrál. Pak jsem byl jednou třetí. Ze čtyř jízd jsem byl dvakrát na stupních. Jednou jsem byl čtvrtý a jednou motorka nedojela.
Matěj Smrž (28 let)Narozen: 1. 12. 1984, Č. Budějovice |
Tehdy jste dostal nabídku závodit v celém seriálu v roce 2010.
Dohodli jsme se s týmem Inghardt, kde jsem tehdy zaskakoval. Pro mě to znamenalo, že jsem nemusel nic platit. To byla obrovská změna v mé kariéře, protože do té doby jsme jen někomu za něco solili obrovské peníze. I když jsem si nevydělal a dostal jsem nějakou almužnu na kafe, jezdil jsem a nic mě to nestálo. To pro mě v té době bylo neuvěřitelné.
Jezdíte pořád za almužnu?
Moje kariéra v Německu se zvrhla v to, že tam druhým rokem jedu u tovární Yamahy a poměrně slušně se tím dá přivydělávat. Můj první tým v Německu skončil. Jak to v motorkách bývá, ze dne na den jsem neměl pracovní židli.
Jak jste to řešil?
Začal jsem se zajímat o jiná místa a dostal jsem nabídky od BMW, Yamahy a od Ducati. Vybral jsem si Yamahu a dodnes jsem přesvědčený, že jsem udělal dobře.
Proč?
Protože u Ducati bych nebyl jedničkou v týmu. Jezdec, který tam byl, to byla jasná jednička. Tak se to většinou nosí. Ten, kdo už v týmu je, je jedničkou, pokud má výsledky. U BMW bych možná jedničkou byl, ale v mistrovství Německa je tolik týmů BMW, že bych byl jedním z mnoha. To jsem nechtěl. U Yamahy jsem nastupoval jako jednička. Hlavně to byl jediný tovární tým Yamahy v seriálu.
Jaká je to výhoda?
Je to tovární tým. V momentě, kdy je za značkou Yamaha napsáno Germany, tak to dobře zní a všude se s tím lépe pracuje.
Jsou velké rozdíly v motocyklech uvedených značek?
Moc ne. Řeknu to jinak. Je tam šest top týmů. Většinou má top tým dva jezdce. To je deset dvanáct motorek, které jsou na stejné úrovni. Pak už se rozhoduje jen o tom, jak jezdec a jeho tým umí motorku naladit a jak spolupracují.
Zbytek jsou soukromé týmy?
Ano. Mají jednoho nebo dva jezdce. Bohužel, nemohou konkurovat té špičce. Je to podobné jako v MotoGP, kde také až na prvním místě rozhodují peníze. Až potom je dovednost lidí v týmu a umění jezdců.
Podle ohlasů na závody to vypadá, že jste v Německu hodně oblíbený jezdec. Víte o tom?
Tak tohle jsem nesledoval. Ale je to jedině dobře. Jsem rád.
Ohlasy jsou hodně pozitivní. Fanoušci vás chválí, že jste dobrý jezdec.
Je to docela možné. Každý rok jsem tam vyvolal nějaký rozruch. Je to možná i tím, že nejsem jedním z mnoha, který tam prostě jen jezdí a je nenápadný, i když má dobré výsledky.
Co jste každý rok provedl?
Jsem trochu průšvihář, i když mi to vždycky nějak s úsměvem projde. V roce 2009, když jsem dojel první závod, tak se na mě všichni chodili koukat, jestli nejsem Kuba (starší bratr Jakub Smrž). Jestli nejsem jezdec z mistrovství světa. Bylo jim hodně divné, že jsem přišel do IDM (německý šampionát), hned jsem stál druhý na startu a první závod jsem vyhrál. To se ještě nikomu nepodařilo.
Jaké byly další rozruchy?
V roce 2010 jsem hodně padal. To jsem jezdil tak, že jsem bral buď všechno, nebo nic. Strašně moc jsem chtěl, byly tam obrovské ambice. Po super vstupu, kdy jsem ukázal všem, že tam patřím a jsem jeden z nejrychlejších, jsem půlku sezony propadal. Hodně jsem tlačil na pilu, a nešlo to. Byl jsem celkově desátý a to bylo špatné.
V roce 2011 jste přestal padat?
Dostal jsem pořádnou motorku, jel jsem rakouskou KTM. Ale současně tam jel Rakušan Martin Bauer. Byla to týmová jednička továrního týmu. Do půlky sezony jsem šampionát vedl. Pak jsem na Sachsenringu nešťastně upadl a sundal jsem i Bauera. Úplně jsem zničil dvě motorky, propadli jsme se v šampionátu na druhé a třetí místo. Byla to rakouská katastrofa. Všude se to rozmazávalo a byl jsem v negativním smyslu hvězda.
A rok 2012?
To jsem přišel do Yamahy, které se v té době vůbec nedařilo. Nedokázala dva nebo tři roky zvítězit. A vyhrál jsem hned první závod. Pak to bylo tak, že bylo buď vítězství, nebo nic. Zklamala technika, nebo jsem spadl. Na Sachsenringu už jedné zatáčce říkáme Smržova. Je to ta samá, kde jsem sundal Bauera. Loni jsem tam dvakrát spadl. Pochroumal jsem si vazy v zápěstí a dodneška mě to trápí.
Registrujete zmíněný rozruch kolem sebe? Jaké je to letos?
Nedávno jsem četl program na závod a tam mě popisovali jako jezdce, který bere všechno, nebo nemá nic. V prvním závodě letos jsem nedojel, shořela mi spojka. Ve druhé jízdě jsem vedl, ale cítil jsem, že na vítězství to není. Měl jsem problém s přední pneumatikou a poslední tři kola jsem nemohl jet takové časy, abych vyhrál.
Byl jste druhý.
Uvědomil jsem si, že je třeba ubrat, abych neskončil bez bodu. Možná, že před lety bych motorku zahodil (spadl), protože bych chtěl vyhrát, i když to technicky není možné. Přišla k nám jedna novinářka a vysvětloval jsem jí, že už nejsem „Alles, oder nichts“. Všechno, nebo nic. Smála se a říkala, že se nám Matěj zamyslel.
Jaký byl druhý letošní závod v belgickém Zolderu, kde jste dvakrát nedojel?
Bylo to za deštivého víkendu. V kvalifikaci jsem byl desátý, když jsem ve druhé části na polosuché trati zajel tři kola. Když bylo sucho, chtěl jsem zajet, ale začalo pršet a hned v prvním kole jsem upadl. Na startu jsem byl desátý. V první jízdě v dešti jsem se dostal do čela, ale upadl jsem a ani jsem nevěděl jak. Ve druhém závodě jsem byl šestý, ale měl jsem problém s přední brzdou a ve druhém kole jsem zajel do boxů. Zabrzdit se nedalo a mohl jsem ohrozit další jezdce.
Popište vaši přípravu na sezonu.
Druhý rok se připravuju s Miroslavem Hýskem z Karate České Budějovice. Využíváme Viva fitness. Kondice se odráží v závodech. Hodí se to, když v jednom týdnu první tři dny testujeme, pak je jeden den volný a následují tři závodní dny o víkendu. Sedíte šest dní na motorce a objedete kolem 800 kilometrů. V závodním tempu, to se nevozíte. Potřebujete kondici.
Jaký je plán na sezonu?
Chtěl bych vyhrát titul. Myslím si, že na to mám. Kromě roku 2010 jsem patřil mezi nejrychlejší. Chci se dostávat do cíle. Když jezdec o víkendu získá 17 bodů, je matematicky dané, že na konci sezony bojuje o titul. Získal jsem třeba za víkend 40 bodů a další tři závody jsem měl nulu. A to na titul nevychází.
Je škoda, že vy ani bratr nejedete mistrovství světa.
Je to trochu smutné, ale na druhou stranu pro nás jako pro jezdce je to východisko. Jsem si stoprocentně jistý, že mistrovství světa bych jezdit mohl. Jezdecky bych na to měl. Všichni jezdci se mezi sebou znají a vědí, kdo je na jaké úrovni. Vím, že patřím do skupiny, která by mohla jezdit mistrovství světa. Ale vím, že bych za to nebyl odměňovaný. Tak to funguje. Nejsem Ital nebo Španěl a nemám za sebou banku. Kdyby se objevil silný partner, jet by se dalo.
