Ta mu poskytne výkonnější motorku a lepší zázemí, ale také od něj mnohem více očekává. Vždyť v uplynulé sezoně vybojovala s jezdcem Luisem Salomem titul vicemistra světa. "Věřím si, kdyby ne, tak bych tam neměl co pohledávat," tvrdí sebevědomě Kornfeil, který v uplynulé sezoně skončil patnáctý.
Oproti předchozí sezoně jste skončil o tři místa níž, berete to jako zklamání?
Pohoršil jsem si o nějaké místo, ale šampionát byl letos vyrovnanější, bodové rozestupy byly minimální. V průběhu sezony se mi podařilo získat 71 bodů, což je jen o jeden méně než loni. Přesto jsem si pohoršil o tři místa, loni bych byl s tím ziskem jinde. Už od poloviny sezony jsem navíc s nějakým úspěchem moc nepočítal, jen jsem doufal v desítku. A poslední čtyři závody už vůbec nebyly ono.
Jakub Kornfeil v MSRok 2012 - třída Moto3 Rok 2011 - třída do 125 ccm Rok 2010 - třída do 125 ccm Rok 2009 - třída do 125 ccm |
Kvůli tomu, že jste se při závodě v Aragonu dohodl na přestupu do nové stáje?
Přesně tak. Podepsal jsem smlouvu a tým mě přestal podporovat. Štvalo je to, protože jsem byl jediný jezdec, který jim za poslední dva roky dojížděl stabilně na bodovaných pozicích, a kdyby mě neměli, tak si troufnu tvrdit, že už by dávno zanikli. Loni Nizozemec Jasper Iwema dosáhl nějakých 16 bodů, já jsem jich udělal 72. Třetí v týmu, Angličan Harry Stafford, vyjel za celou sezonu pět bodů, takže dohromady měli 21 bodů a já mnohonásobně víc. Kdyby mě neměli, tak jsou úplně jinde.
Jak se projevovalo to, že vás přestali podporovat?
Zachovali se špatně, a místo aby si uvědomili, že měli tak dobrého a kvalitního jezdce, který jim vyjížděl body, tak mi začali házet klacky pod nohy a přestali poslouchat moje příkazy, co potřebuji na motorce upravit a změnit. Z týmové jedničky se najednou z tréninku na trénink stala dvojka. Nové díly, které jsme dostávali od výrobce FTR, najednou nešly na moji motorku, ale na tu Isaaca Vinalese, který za celou sezonu vyjel osm bodů. Takovým stylem se ke mně zachovali a už to prostě nešlo tak, jak to mohlo jít.
Co teď očekáváte od stáje RW Racing, u které přesedláte z hondy na motorku KTM?
Jsem moc rád, že jsme se rozhodli ke změně. Je to tým mých snů, bude se tam o mě starat mnohem více mechaniků, měla by tam být o dost lepší technika. Chtěl bych poděkovat svým sponzorům, hlavně slovenskému Redoxu, kteří mi to umožnili. Zaplatili za to obrovskou částku.
Můžete v lepším týmu dojíždět na stupních vítězů?
Určitě je to reálné, už letos jsem jel čtyřikrát hodně vysoko. Pokud budu mít trochu štěstíčka a lepší motorku, tak v tom nevidím žádný problém.
Berete to i jako cestu, jak se přiblížit k vyšší kategorii Moto2?
Pokud se nic nestane, tak tomu věřím a jsem na to připravený. Zimní přípravě se věnuju ještě více než loni, po fyzické i psychické stránce bych to měl zvládat. Pokud budu mít dobrý tým, tak tam můžeme být.
A co MotoGP?
To je sen každého, udělám maximum pro to, abych tam jednou byl.
Jak vypadá zimní příprava motocyklového závodníka? Čím se liší například od fotbalistů?
Trénuju šestkrát týdně, není to nic jednoduchého, ale je to důležité. Na motorky je to samozřejmě něco odlišného než u jiných sportů. Nemám silová cvičení, činky, zaměřuju se na vytrvalost, to znamená kolo, běh, jumping (vytrvalostní skákání na malé trampolíně - pozn. red.) a podobné věci.
Kdy sednete na novou motorku?
Po Novém roce by měl být vyrobený rám a koncem ledna nebo začátkem února bychom měli odjet na soukromé testy.
Vy zároveň ještě k závodění studujete střední školu. Jak to stíháte?
Snažím se všechno dohánět, letos maturuji, takže teď to mám jen samé tréninky a samá škola. Bude to složité, ale udělám pro to maximum. Já vždycky říkám jednu věc - kdyby to bylo jednoduché, tak to dělá každý.
Máte nějaký individuální plán?
Ne, mám normální denní studium. Musím si to vždycky všechno dopsat a dohnat. Učitelé jsou v pohodě a také ředitel mi ve všem vyjde vstříc.
Jak vycházíte se spolužáky, když se pravidelně ze školy "ulíváte" na závody všude po světě? Nezávidí vám třeba?
V Česku je bohužel asi víc závisti než kdekoliv v Evropě a asi i ve světě. Samozřejmě, že mi tedy někteří spolužáci závidí, ale už si zvykli. V prváku nebo ve druháku to bylo těžší, měli jsme nějaké konflikty, ale už je to lepší. Jen kamarádů tam moc nemám.
