Pak ale přišla osudová chyba. Do jedné zatáčky najel příliš rychle, motorka ho vykopla ze sedla a byť se jí ještě pevně držel, skončil mimo trať a následně spadl. "Být rozumnější, tak teď nejspíš stojím na stupních vítězů," říkal Kornfeil. I tak ukázal, že je velký talent.
Jste hodně naštvaný?
Jsem. Věděl jsem o každém mokrém fleku na trati, věděl o všech kalužích a věděl, že si musím dávat bacha. Jen jsem netušil, že už se na čele trháme, že máme dobrý náskok a že nemusím bláznit. Jenže jsem zkusil dávat do toho všechno. Oliveira se na chvíli dostal přede mě a lehce mě brzdil, tak jsem si řekl, že půjdu před něj a budu se snažit roztrhat pole. Cítil jsem se opravdu velmi dobře, měl jsme výborně nachystanou motorku. Bohužel trať byla nevyzpytatelná, spadlo nějakých sedmnáct kluků, což asi mluví za vše.
Byla to tedy jezdecká chyba?
Samozřejmě, chybu beru na sebe, ale musím to vzít sportovně a hodit to za hlavu. Už za týden se závodí v Estorilu a pro nás je nejdůležitější, že jsme se celý víkend drželi ve špičce, že jsme zjistili, že mám na ty nejlepší pozice.
Poprvé v kariéře jste jel v závodě mistrovství světa v čele.
A je to neskutečný pocit. Už jenom ta myšlenka vás odvádí úplně z koncentrace a ta přitom byla dneska neskutečně důležitá. Nejspíš se mi to do hlavy vkrádalo až moc. I tak to bylo fantastické. Věděl jsem, že musím jet opatrně, jenže na druhou stranu jsem závodník, a tak jsem závodil. Jasně, mohl jsem teď stát na stupních vítězů a strašně mě to štve, ale aspoň jsem v těch prvních kolech dokázal, že mám na to být mezi nejlepšími.
O to už se snažíte v nejslabší třídě dva roky, jenže pořád chyběl ke špičce krok. Nedařily se kvalifikace, jindy zradila technika.
Tohle je neskutečně náročné na psychiku, ale za tu závodní kariéru jsem se naučil, že jednou jsem navrchu a jednou dole. Poslední roku jsem měl k tomu vrcholu daleko, ale to neznamená, že by mě to odradilo. Ale dnešek snad znamená změnu, najednou člověk přemýšlí jinak, je pozitivnější. Jen mě mrzí, že se ten závod dal zvládnul, ale já to nezvládnul. Věděl jsem, že tam ta louže je, že tam mám dát mílo plynu, tak jsem ho dal a stejně mě to vysadilo.
Přesto jste se motorky ještě držel, projel štěrkovým kačírkem, a když už se zdálo, že z potíží vyváznete, spadl jste na mokrém obrubníku.
Když jsem projížděl tím kačírkem, tak jsem měl v hlavě jen to, abych se dostal co nejrychleji na trať. Předtím umělým pásem trávy jsem si uvědomil, že musím ubrat plyn, jinak mě to vysadí, ale ta myšlenka bohužel přišla pozdě. Takže mě to vykoplo a už se s tím nedalo nic dělat. Ale předtím jsem se držel jako na rodeu.
Měl jste na závod taktiku?
Ne, za těchto podmínek se jede podle aktuální situace, ale start jsem měl fantastický. Dostal jsem z pátého místo na první.
Co váš otec, který je tu s vámi? Nadával po závodě?
Naopak. Byl rád, že jsem se držel ty dvě kola vpředu a že jsem světu ukázal, že tady mohu být. A ukázal jsem to i soupeřům. Už po včerejší kvalifikaci mě začali jinak vnímat, najednou se nás i v továrně začali starat, což je pro nás důležité. A mám i zprávy z Česka, už lidi vědí, že není v mistrovství světa jen Kája Abraham.
tisknout 
