„Ty jsi zlatá ženská! Neblázni! Lucinko, vždyť to bylo krásný! A oni jsou dobrý,“ utěšoval ubrečenou křídelnici Lucii Súkenníkovou jeden z věrných po pondělní porážce 27:30 s ruským velkoklubem Sinarou Volgograd. Spolu s nedělní remízou to Černým andělům vystavilo pohárovou stopku, což téměř celému družstvu vehnalo slzy do očí.
„Chyběl kousíček, nezvládly jsme to. Moc mě to mrzí, jsem strašně nešťastná,“ zajíkala se Súkenníková. „Nebuď, jste dobré hráčky. My jim to za rok oplatíme,“ konejšil ji fanda s moravským přízvukem.
Jeden z vlajkonošů, který patří mezi kotelníky i v hokejovém Litvínově, hladil po tváři Markétu Jeřábkovou a na čelo políbil Súkenníkovou. Zdrcenou Simonu Szarkovou zase objímal její přítel, chomutovský hokejista Jan Rutta.
Sepjetí mezi mosteckým týmem a fanoušky je mimořádné. „Házená byla pěkná, proto stojí za námi. Kdybychom hrály špatně, taky nás asi neplácají po ramenou,“ míní Súkenníková; na publikum v Mostě ale nedá dopustit. „Je to tady takové rodinné a lidské. Fanoušci nás potkávají na ulici, my jsme k nim otevřené, nejsme nějací namachrovaní fotbalisté. Píšeme si na Facebooku, jsme v kontaktu, někdy jdeme i na kafe.“
Se Súkenníkovou cloumaly emoce dlouho po strhující partii, kterou hltalo 1 250 lidí. „Dneska pláču, ale já jsem optimista. Čeká nás interliga, chceme český titul, jdeme se poprat o to nejlepší místo!“ vyhlásila.
Most cítil, že na semifinalistu loňské Ligy mistryň měl. „Výsledek je hezký. Ale když víte, že to máte takhle na dlani a mohly jste to vzít...,“ bolelo Súkenníkovou, která nastoupila navzdory nemoci. Ale ruský gigant, to je kalibr, jaký v interlize není. „Tempo bylo vražedné. S takovou obranou se nesetkáme. Rusky nás mastily, pořád se běhalo, nebylo to vycházkové tempo. Mělo to koule!“
Statečný výkon postup nepřinesl, potlesk ano. I zkušenosti k nezaplacení. „Takové zápasy vás ženou dopředu, vyburcují. Ale když se Rusky utrhly o pět gólů, my už to nedokázaly zlomit. Strašně to bolí na srdíčku.“
