"Nedávno jsem viděl dokument o kubánském městě Matanzas. Překvapilo mě a lituju, že jsme ho na cestě z Havany jen minuli. Ale zase jsme si zahráli u vily bývalého milionáře, co koupil celý poloostrov," říká o svém kontaktu se stále populárnějším letoviskem Ondřej Horák z poděbradského Golf Clubu.
V hodnocení zdejšího hřiště se mírně rozchází s kolegou a kamarádem na cestách Vítem Svobodou. Ten si nebere servitky: "Je vidět, že to provozuje socialistická země. Zezadu nás celou dobu ostřelovali Rusové v džínách."
Zvláštní kubánský socialismus se v turistice chová jako nejhorší vykořisťovatel. Oba třicátníci se na Kubu vydali jako baťůžkoví turisté na třítýdenní zážitkový pobyt a o lačnosti všech, jimž je režimem povoleno podnikat, vědí své. Stát je přitom nade vše. Od malých živnostníků vybírá podíly ze zisku a velké agentury zřizuje a kontroluje.
Individuální návštěvník, jenž nemá golf v ceně zájezdu, nemůže přijet na hřiště a zaplatit fee, musí jít za prostředníkem v hotelu, nebo turistické kanceláři. "Co nám místní cestovka slíbila, to nám na hřišti nesplnili," líčí typickou kubánskou praxi kritičtější z obou českých hráčů, jenž přiznává, že byl do hry na Varaderu lačnější,
a proto se dvojice vydala vpředvečer odletu hrát, přestože s náhlým náporem větru přišel nebývale chladný den. Za 50 směnitelných pesos (měna s kurzem vůči koruně zhruba odpovídajícím euru) si předplatila vozík a set pro každého. "Jenže za tu cenu byly jen jedny hole, druhé za příplatek," svěřuje Svoboda jeden z důvodů svého rozčarování. Jeho partner zjistil závadu na driveru, výměna byla úspěšná, ale host musel vytrpět kyselé výrazy v obličejích personálu.
Další zásadní výtka je opět finančního rázu, i když směřuje ke kvalitě hřiště. "Greeny byly zapískované, dobře, byl leden, ale cena měla být rozhodně poloviční," říká Svoboda.
Ani on ovšem nelituje, že si Varadero zkusil. Hřiště, designované Kanaďanem Lesem Furberem, je víceméně klasického stylu, kolorit mu ale dodává všudypřítomné moře. První devítka prochází jedním z nejužších míst protáhlého poloostrova a oceán šumí z obou stran, vzdálený na pár kroků chůze. "Krásná scenérie a je to celkem snadno hratelné," říká Horák.
I navzdory tomu, že kdo není z domova zvyklý na elektrické vozíky, hra mu s jejich použitím (samozřejmě povinným) plyne přece jen rychleji a kochat se přespříliš dlouho krásami přírody by bylo proti zásadám pohybu na hřišti. Ptáci a exotický porost s palmami ovšem oběma poděbradským golfistům utkvěl v paměti dost výrazně.
Když si velkopodnikatel Irenee Dupont nechal na začátku minulého století postavit sídlo Xanadú, šlo ještě o zapomenutý kout, ale nová silnice zvedla cenu zdejších pozemků tak, že Frankoameričan na postupném prodeji půdy neuvěřitelně vydělal. I původní hřiště nechal stavět společnost, jíž pozemek postoupil, a zatímco na konci 50. let sem po předání firmy potomkům ještě jezdil na prázdniny, v roce 1963 už se v jeho rezidenci rozplývala castrovým pohostinstvím sovětská kosmonautka Valentina Těreškovová.
"Na první pohled se historie na budově nepodepsala," uznává poděbradský návštěvník Horák k honosné stavbě, transformované na hotel. Stojí na vyvýšeném místě a hráči, zabraní do golfu, ji mohou minout bez povšimnutí. Lobby, restaurace, bar, vinný sklep i plážový klub jsou samozřejmě k dispozici a tváří se honosně.
Nicméně v žebříčku, poměřujícím cenu a výkon, by předražené Varadero figurovalo hodně nízko. Samozřejmě, na Kubě není s čím poměřovat, jiné hřiště tu není.
