Své maximum jste vylepšila o více než čtyři vteřiny...
Přitom jsem ale myslela na čas okolo 9:02. Mohlo to být ještě lepší. Vodička mohla být trošku rychlejší. Poté co odstoupila, jsem musela manko dohánět. Ale trenér a manažer na mě křičeli mezičasy. A navíc mě dopředu hnali výborní diváci.
V halové sezoně jste vytvořila dva světové rekordy. Na 5000 metrů a teď v Praze na dvě míle. Takže spokojenost?
Ne úplná. Měla jsem cíl vylepšit tři rekordy, ale ve Stuttgartu mi to na trati 3000 metrů nevyšlo.
Přesto tento výsledek z Prahy bude veden jako nejlepší výkon, nikoliv jako světový rekord. Nemrzí vás to?
Určitě ne, nerozlišuji to. Je to nejrychlejší čas v této disciplíně a to je pro mě důležité. Už když jsem do Prahy přijela po mítinku ve Stuttgartu a jako první si zdejší povrch mohla vyzkoušet, věděla jsem, že je výborný. Jsem ráda, že jsem splnila slib a rekord vyšel.
Jaké jsou vaše plány pro letní sezonu?
Soustředím se na trať 5000 metrů. Krajanka Tirunes Dibabaová mě na ní připravila o světový rekord, takže bych jí to ráda vrátila.
Neláká vás zkusit desetikilometrovu trať?
Ano, v budoucnu určitě. Na olympijských hrách v Londýně je to velmi reálné.
