V sobotu tu bude i závodit při domácím šampionátu.
Nehledejte ani mantinely, ani rovný led, ani rolby.
"Místo rolby máme jen pana Blížence. Se svojí malou frézičkou nám na začátku odhrne sníh."
Potom budou úpravy ledu pouze manuální. Neboli rodiče vyběhnou na led s košťaty.
"Loni jsem tu taky zametala a s lopatou odhazovala sníh," říká Sáblíková.
Letos však má podobné aktivity zakázané. "Au," sykne, když prudce trhne ramenem. Kost po listopadové zlomenině stále bolí.
Obvod rybníku je víc než dva kilometry dlouhý. Jak na něm vytyčit 400metrový ovál? Vystačí si s kužely, provázkem a pásmem.
"Na provázku nejdřív naměříme pětadvacetimetrové zatáčky," ukazuje Novák. "Pak spočítám, kolik metrů bude mít každá rovinka. Na křížení drah musíme podle pravidel připočíst 12 centimetrů." Pevnost ledu kouče uspokojuje. "Má nejmíň dvacet čísel." Bruslili už na mnohem slabším.
"Ale stejně se trochu bojím," přiznává Sáblíková. "Jednou jsme při tréninku na rybníku nemohli ani zastavovat, protože za námi se šířila vlna praskajícího ledu."
Své milované BMW zaparkovala na lesní cestě kousek od břehu, u tábornické osady. Drkotá zuby. "Chtěla jsem si vzít podvlíkačky, jenže omylem jsem místo nich popadla rolák."
Hodí na led bundu, sedne na ni, obouvá brusle. "Jenže mám zkřehlé prsty, nezavážu tkaničky," postěžuje si. Teploměr ukazuje minus šest. "Já závodil v Ulánbátaru i v minus dvaceti," tvrdí Novák.
Zatímco trenér má ucho permanentně u mobilu a domlouvá závody, jeho tým trénuje.
V sobotu tu budou výrazně pomalejší než na umělých oválech. "Trojku by Martina mohla jet za 4:20," tuší kouč. V Heerenveenu ji na vymydleném rovném ledu zvládla za 4:04.
"Hlavně nezajíždějte ke stavidlu, tam se to může prolomit," volá ještě Novák za svými bruslaři. Ale nikdo ho už neslyší.
"Doufám, že všichni umí plavat," uleví si.
