Jak se cítíte den před startem sprintu?
Optimálně pořád ještě ne, ale za poslední dva dny se to zlepšilo natolik, abych si troufnul startovat. Pokud mi po tréninku nevyskočí teplota, nebo se nezhorší stav, myslím, že můžu. Nemůžu počítat se závratnou formou, nemůžu od sebe čekat zázraky, ale ostudu bych si udělat nemusel.
Na poslední chvíli jste vypadl ze smíšené štafety, která získala bronz. Jak těžké bylo rozhodování, že nenastoupíte?
Nebylo to těžké, můj stav to v žádném případě neumožňoval. Spíš bylo náročné se s tím smířit, protože na štafetu jsem se určitě těšil, viděl jako velkou naději a věřil, že můžeme bojovat o medaile.
Vaše přesná diagnóza zní...
V podstatě je to asi nějaká viróza, ne jenom nachlazení. Cítil jsem svalovou únavu a bolest. Naštěstí se to obešlo bez extra vyšších teplot, proto si troufnu o víkendu nastoupit.
V pátek jste po pauze absolvoval plný trénink. S jakými pocity?
Bál jsem se. Můj stav není pořád optimální, jsem zahleněný, průdušky nemám v úplně dobrém stavu, a když začnu dýchat zhluboka, hned chrchlám a kašlu, což v závodě fakt není potřeba... Naštěstí to na tréninku bylo dobrý. Jen na začátku, když jsem se zadýchal, musel jsem trošku odkašlat, ale pak jsem si zvyknul. Postupně to ze sebe dostávám a věřím, že se to bude jenom lepšit.
Dáte si ve sprintu víc záležet na střelbě?
Běžecké rozdíly mezi špičkou nejsou zas tak drastické a jedno kolo dělá strašně moc. Budu na střelnici potřebovat trochu kliku, abych to tam podržel.
Jste připraven na bouřlivou kulisu ve Vysočina Areně? Loni na Světovém poháru vás tlak domácích fanoušků svazoval...
Uvidíme v závodě, zatím to nedokážu říct. Od závěrečné přípravy si v tréninku zvykám na špunty do uší, abych rachot na střelnici eliminoval. Vezmu si je a snad se s tím poperu. Loni to byla taková pecka, že nás to zválcovalo, snad jsme letos zkušenější.
