Před šestou nechtěně probudily reprezentačního kolegu Martina Fuksu, poté překousávaly vlezlou zimu račického rána, následně dopoledne postoupily z rozjížďky, a po obědě nakonec po zdánlivě nekonečných minutách slavily vytoužený úspěch.
Na čtvrtek na domácím světovém šampionátu patrně Ježová se Součkovou dlouho nezapomenou. Takové drama, jaké předvedly společně s brazilským párem Andrea Santos de Oliveirová, Angela Aparecida Elias da Silvová se jen tak nevidí.
„Tohle jsme v souboji o zlomové umístění, kdy se rozhoduje o finále, ještě nikde nezažily,“ kroutí hlavou Ježová. „Je to taková raritní situace, co se přihodilo.“ V tu chvíli ještě neví, zda se se Součkovou do bojů o medaile podívají, či nikoliv.
České deblkanoistky Lenka Součková (vlevo) a Jana Ježová.
Ta má ze semifinále výborný pocit. „Byla to super jízda. Mně se jelo úplně nejlíp, co jsme tady jely.“
Vzápětí dorazí Barbora Žehanová, media manažerka českého národního týmu, a obě blondýnky rozveselí. „pojede se v 10. dráze, kde není startovací blok, takže tam bude držet blok rozhodčí,“ vysvětluje situaci.
„Super, paráda,“ plácnou si šťastné závodnice. „Je to pro nás splněný cíl. Měly jsme za vrchol téhle sezony velké finále na deblu urvat,“ říká Ježová.
Součková se ještě vrací ke strhujícímu závěru semifinálové jízdy. „Já jsem doufala, že vedle nás vlevo jsou jenom dvě lodě, bohužel tam byly tři. To jsem se dozvěděla až v cíli, že jsme tam byly v cíli těsně s nimi.“
Pro bitvu o finále zvolily s Ježovou následující taktiku:“ My jsme vedle sebe měly Japonky, které měly v rozjížďce o vteřinu lepší čas. Tak jsem si říkala, že se jich musíme držet.“
Povedlo se, japonský tandem Manaka Kubotová, Sayako Šimazuová jim opět nadělil jen sekundu a skončil druhý. Pak už cílem projely dvě posádky, které by v nároku na třetí pozici nerozsoudil ani král Šalamoun.
Nakonec ale šalamounské rozhodnutí přišlo, finále pro Češky i Brazilky. Domácí kanoistky rázem zapomněly na ranní útrapy, kdy vstávaly v 5:45 a v nepříjemném chladu se rozjížděly.
„Bylo to hodně znát, že když jsme se rozjížděly v těch sedm hodin, tělo spí. Úseky, které normálně jezdíme na rozjetí, nám daly mnohem víc zabrat,“ přiznala Ježová. „Ale my jsme tvrdé holky od vody, tak jsme to překonaly,“ rozesmála se Součková.
