Muzika bude při posledním rozloučení stát vedle Zátopkovy rakve. Zahraje pětkrát, vždy mezi jednotlivými řečníky. "Je to pro nás pocta, i když smutná," říká Rajmic.
Se Zátopkovými se muzikanti znají pětadvacet let. Prožili spolu několik večerů. Když byli Zátopkovi ještě mladší a mobilnější, přijížděli do Uherského Hradiště pravidelně. Přátelství se tehdy rodilo v mařatických vinných sklípcích.
Později byly cesty olympioniků na Slovácko spíš sporadické. O to častěji ale jezdili muzikanti do Prahy. Na Plese olympioniků měl Emil Zátopek vždycky předem připravené místo - u muziky, hned vedle cimbálu. Sedával tam dlouhé hodiny a prozpěvoval s ostatními.
"Jaký byl zpěvák, to neposoudím. Když jsme spolu zpívali, byl to vždycky hromadný zpěv. Tam nešlo o profesionalitu. Zpíval úměrně věku a fyzickým možnostem. Vždycky ale rád, s chutí a s prožitkem. Vůbec si neuvědomuji, jestli byl tenor, nebo bas," vzpomíná primáš Rajmic.