„Ale běhat umí. Občas nás proháněly pěkně. Jedna před námi přeběhla, pak skočila dolů z cesty a udělala tři kotrmelce. Že by na nás ale vyloženě útočily, to zase ne,“ dodal.
Také jejich nápor musel v honbě za úspěchem ustát. Vloni pátý letos toužil vylepšit výsledek, o jedno místo si však v australském etapovém maratonu pohoršil.
„Trochu to jako zklamání beru, protože jsem jel do Austrálie s tím, že chci minulé umístění vylepšit,“ přiznal Šíbl. „Výkon jsem předvedl určitě lepší než loni. Jenže i vítěz celého závodu tvrdil, že letos byla konkurence vyšší. Přesto jsem chtěl skončit líp.“
Jeho souboj s lepšími jezdci byl však nerovný. Šíbl stál proti přesile, největší sokové se mohli spolehnout na podporu početného doprovodu.
Přesto se snažil výsledkovou listinou prokousat co nejvýše. „Po prologu jsem byl devátý. Po první etapě, i když jsem píchl, už šestý. Dál už to ale nešlo,“ vysvětluje.
Vítěz závodu byl stejný jako loni - domácí specialista Adam Hansen. Změnilo se alespoň počasí.
„Letos nebylo takový vedro. I tak bylo v Austrálii asi tak, jako když je úplně nejbrutálnější teplo u nás,“ tvrdí brněnský jezdec. „Každý večer lilo, to jsem ještě nezažil. Dal jsem před stan flašku na kolo a za půl hodiny byla plná.“
Právě voda letos nadělala jezdcům nejvíce starostí. „Když předtím dost pršelo, tak byl jeden brod opravdu nebezpečný, to jsem myslel, že se snad utopím,“ utrousí Šíbl se zaujetím. „Další den byla čtyři metry za cílovou bránou dravá řeka. Takže se dojíždělo přímo do ní. To zase vypadalo, že mi uplave kolo.“
Obávané krokodýly však rozvodněné řeky na jezdce nevyslaly. „Párkrát jsme je viděli. Ale až po závodě,“ vypráví Šíbl. „Pavouky jsem si fotil před stanem. A škorpión napadl naštěstí někoho jiného.“
