To vás čtvrté místo ani trochu nezaskočilo?
Tolik ne, tušila jsem, že na tom budou dobře. Hlavně Australanka Crowová z Austrálie, třetí z olympiády, a Novozélanďanka Twiggová, nakonec se k nim přidala ještě Běloruska Karstenová. Ujely mi hned po startu a už jsem je nesjela. S výjimkou Crowové šlo ale o rozdíly pár desetin vteřiny.
Porazit olympijskou vítězku se nedaří pokaždé. Měly soupeřky velkou radost?
Docela ano, navíc se tam jelo i o peníze, o to větší měly motivaci.
Promiňte otázku - vy peníze nepotřebujete?
Samozřejmě jsem taky chtěla vyhrát, ale tolik se z toho zase nestřílí. Před sezonou jsme si s trenérem Tomášem Kacovským řekli, že letos jsou hlavní dva závody - mistrovství Evropy v Seville a srpnový světový šampionát v Jižní Koreji. To první vyšlo a teď doufám, že vyjde i to druhé. Ono je těžké udržovat se pořád na špici, v top formě. Dobrou výkonnost mít musíte, ale udržet se ve formě tři měsíce bez přestání, to nejde. Ale byla i legrace - do Amsterodamu se přijel podívat jeden kamarád a říkal: Jak jim můžeš stačit? Vždyť jsou všechny svalnaté a ty jsi nejmenší z nich! Takže mě těší, že s nimi svádím rovnocenný boj.
Vzpomenete si, kdy jste nevyhrála naposledy?
Jistě, loni na konci května jsem byla třetí na regatě Světového poháru v Lucernu. Ale neberu to tak, že by teď skončila nějaká série. V Amsterodamu zkrátka byly tři soupeřky lepší.
Někdo říká, že regata v Amsterdamu je něco jako pouťák, a ty jsou od toho, aby vyhrál někdo jiný než Knapková...
Jenže on to až takový pouťák nebyl. Konkurence tam byla skoro nejsilnější, jaká může být, mnohem lepší, než o týden dřív na Světovém poháru v anglickém Eton Dorney.
Ten jste vynechala. Pročpak?
Protože teď mám tři závody po sobě. Po Amsterdamu pojedu na regatu v Henley, kde skifaři jezdí po dvojicích vyřazovacím způsobem a kde se mi v letech 2010 a 2011 povedlo vyhrát, a v dalším týdnu se pojede poslední závod Světového poháru v Lucernu. Tolik závodů mi stačí, cestování mám až až.
V době povodní a ještě řadu dní po nich jezdili pražští veslaři trénovat do Račic, vy jste se ale připravovala v Brně. To proto, že odtud pocházíte?
Taky. V Račicích bylo plno a pořádně bych si tam nezatrénovala, a v Brně jsem tak mohla strávit skoro dva týdny u rodičů. Oba jsou bývalí veslaři a byli rádi, že jsme po delší době tak dlouho pohromadě. Nemluvě o tom, že v loděnici Lodních sportů jsem kdysi s veslováním začínala.
Nenastalo na brněnské přehradě pozdvižení, když přijela olympijská vítězka?
Trochu, vždyť jsem tam naposledy trénovala před jedenácti lety při soustředění reprezentace. Byli překvapení, ale hned jim došlo, proč jsem přijela. A úplně nejlepší tam byly přebory Moravy všech kategorií - na přehradě závodila spousta dětí. Hodně mě poznávaly, já jim fandila, bylo to prima.
Už jste zmínila Lucern, kde příští týden vyvrcholí první část sezony. Jak k regatě tedy vzhlížíte?
Celkem v klidu a pohodě. Mně se jel dobře i ten nedělní závod v Amsterdamu; nijak jsem se netrápila, jen ty tři soupeřky zkrátka byly rychlejší. Drama z toho ale nedělám, vlastně jsem i na základě toho závodu odhadla, na čem ještě musím zapracovat. Na to je ale ještě čas.
